Z mého pohledu byly Vyzvědači trochu dramatičtější než u ostatních. V sobotu ráno v osm hodin Pavel přemlouval naši maminku,aby nás pustila na Vyzvědače. Sliboval a sliboval až nakonec maminku přesvědčil. Leč na Bílce jsme měli být teoreticky v devět.Technicky vzato celkem nemožná věc.Ale každá skautka si musí umět poradit. Ještěže existuje mobilní telefon. V mžiku bylo zjištěno, že v půl desátý máme být nastoupeni na Hlavním nádraží v houmles linii - tudíž u pokladen. Jenže asi bych to nebyla já, aby nám nezavolala Jitka, že nádraží se změnilo a my se máme urychleně deportovat na Masaryčku. I tak jsme tam byli v mnohaminutovém předstihu. Naši klasickou střediskovou společnost obohatil ještě Krysař, původem ze Zbraslavi. Za hodinku jsme byli vyklopeni v Nymburce. Tradičně na náměstí jsme byli rozděleni do tří družstev a byla nám naivně svěřena obálka s územím a otázkami. Dostalo se nám dvacetiminutové rezervy pro vyhledání hlavního domečku, což byl nadlidský úkol. Z toho našeho jsme byli úspěšně vyhozeni po krátkém působení. Lidi dneska nemají pochopení pro mládež. Kam ten svět spěje. Vyzvědačské řádění bylo provázeno občas mohutným sněžením a celou dobu pekelnou zimou. Nymburské ulice jsou velmi nevlídné-dlouhé, rovné, bez lidí a úkrytů. Ale i tak to bylo fajn. S omrzlinami druhého stupně jsme se nakonec s různým zpožděním dostavili po čtyřech hodinách na náměstí. Na nádraží došlo ještě na vyhlášení výsledků, a pak vesele domů do tepla k maminkám.
mapa