RS Bílá Hora

  • Increase font size
  • Default font size
  • Decrease font size
Domů Zpěvník

Zpěvník

Email Tisk PDF

Zpěvník v .pdf

Zpěvník 1.0 (původní verze)

Zpěvník 2.1 (přidány písně hlavně od Jarka Nohavici a bratrů Ebenů)

Zpěvník 2.2 (přidány další písně hlavně od Jarka Nohavici)

Zpěvník 3.0 (přeformátovaný zpěvník s použitím skautského fontu, zpřehledněný obsah)

Amazonka

Byly krásný naše [G] plá[N]ny, byla jsi můj celý svět,
[Hm] Čas [Am] je vzal a nechal rány, [G] star[Am]ší jsme jen o pár [D] let,
Tenkrát byly děti ma[G]lý,[N] ale život utí[Hm]ká, [Bm]
[Am] Už na táto slyší ji[G]nej, i když [Am] si tak naříká. [D]

R: Nebe modrý [G] zrcadlí se v ře[E7]ce, která všechno [Am] ví,
Stejnou barvu jako [G] měly ty [Am] tvoje oči džínový. [D]

Kluci tenkrát co tě znali všude, kde jsem s tebou byl,
Amazonka říkávali a já hrdě přisvědčil.
Tvoje strachy že ti mládí pod rukama utíká,
Vedly k tomu, že ti nikdo Amazonka neříká.

R: Nebe modrý zrcadlí se v řece, která všechno ví,
Stejnou barvu jako měly ty tvoje oči džínový.

Zlatý kráse cingrlátek, co si tenkrát myslela,
Vadil možná trampský šátek, nosit dáls ho nechtěla.
Teď si víla z paneláku, samá dečka, samej krám,
Já si přál jen abys byla pořád stejná přísahám,
pořád stejná přísahám.

Antiptáčata

Na kytaru hrála a zpívala moc hezky,
Že prý holky těžší to maj.
Já poslouchal a koukal a říkal si no jasně,
Je to krása ještě mi hrej.
A na lásku jsem myslel a na podobný věci,
Já po hudbě jak po vodě plul
A potom mi to došlo a já jsem zařval kecy,
To co zpíváš pravdy je půl.

R: Víš mužský to taky nemaj lehký,
Kříž je občas s holkama žít,
Víš mužský to vážně nemaj lehký,
Spíš je to tak, že jsme si kvit.

Pak sbalili jsme si bágly a vyrazili spolu
A táhly spolu hromadu let
A cejtili se občas na pomocnou školu,
Jak se s náma obracel svět.
V týhle naší písni změnili jsme větu,
Trochu jinak teď zní,
Nehrajeme sami, šli jsme do duetu,
Zpívá se mnou a já pak s ní.

R: Víš mužský to vážně nemaj lehký,
Kříž je s náma holkama žít,
A já na to zase. Víš ale holky to taky nemaj lehký,
Spíš je to tak, že jsme si kvit.

...Víš nikdo to vlastně nemá lehký, víš asi to tak musí být.

Až se ti bude zdát

[C] Až se ti jednou [G] bude zdát, [Am] že je osud zlej,
[F] já vím, to se [C] může stát, [Dm] tak přesto nezoufej. [G] [C]
Až se ti jednou [G] bude zdát, [Am] že nemáš štěstí [E] v lásce,
[F] že ten kterýho [C] miluješ, tě [Dm] přestává mít rád. [G]

R: [F] Potom nebuď z toho [C] smutná, [F] i když je to tak, [C]
[F] I když hořce chutná, [C] jak [G] člověk pozná[F]vá,
[C] Že sen, kterýmu [F] věřil, [C] se asi jiným [Am] zdá,
[G] Tak lepší než se [F] trápit, je rad[C]a prostinká. [E]

Až se ti jednou bude zdát, že na světě není láska,
že je to jenom pohádka, pohádka pro děti.
Já vím, když se dva políbí, tak to hned nemusí být z lásky,
a vůbec nic si neslíbí, a tak to možná má být.

R:

Až jednou budeš chtít mít někoho,
kdo by tě měl hrozně rád,
to že ho taky miluješ, nedej mu příliš znát.
Já ví, je to podivný, že mít rád se nevyplácí,
v lásce totiž vyhrává, ten kdo má rád míň.

Jdou po mně jdou

Býval jsem [D] chudý jak [G] kostelní myš, [D]
na půdě [Fm]půdy jsem [G] míval svou [A] skrýš,
[G] pak jednou v létě [D] řek [A] jsem si [D] bať,
svět fackuje tě, [G] a tak mu to vrať. [D]
Když mi dát nechceš, já vezmu si sám,
zámek jde lehce a adresu znám.
Zlato jak zlato dolar či frank,
tak jsem šel na to do National Bank.

R: Jdou po mně jdou [D], jdou [G], jdou [D]
na každým rohu mají [G] fotku mou, [A]
kdyby mě chytli, [Hm][G] byl by ring, [D]
tma jako v pytli je [C] v celách sing [G] sing. [A] [D]

Ve stáji Iowa, byl od poldů klid,
chudinka vdova mi nabídla byt,
byla to kráska, já měl peníze,
tak začla láska jak z televize.
Však půl roku na to řekla mi dost,
tobě došlo zlato, mě trpělivost.
Sbal svých pár švestek a běž si kam chceš.
Tak jsem na cestě a chudý jak veš.

Ve státě Utah žiju spokojen,
pípu jsem utáh a straním se žen.
Kladou mi pasti a do pastí špek.
Já na ně mastím jen ať mají vztek.

R: Jdou po mně jdou, na nočních stolcích mají fotku mou
Kdyby mně klofly, jó byl by ring,
žít pod pantoflí je hůř než v sing sing.

Krysař

Bylo to v dobách osvícených, před branou krysař stál,
městem šlo jako pohlazení, když na píšťalku hrál.
Viděl, jak brány otvírají, a každý šel mu vstříc,
že lidé jeho píseň znají, každý chtěl slyšet víc.

Bylo to v dobách osvícených, před branou krysař hrál,
nakonec se svým doprovodem přišel i sám pan král.
Daruj nám flétnu chlapče milý, já všechno zlato dám,
ten nápěv tolik roztomilý už dávno v srdci mám.

Povídá krysař panu králi: píšťalka ať je tvou,
ať nikdy v kámen neproměníš písničku nevinnou.
Zajdi s tou písní mezi lidi, na každou ze všech cest,
ať slepí rázem zase vidí, otvírej brány měst.

Otvírej srdce zatvrzelá chudákům lámej hůl,
ať s tebou zpívá země celá, dej království všem půl.
Krejčíkům plátno, rybářům síť a včelám květů pyl.
Já musím zase svou cestou jít, ty zpívej ze všech sil.

Bylo to v dobách osvícených, před branou krysař stál,
městem šlo jako pohlazení, když na píšťalku hrál.
Kde jsou ty doby osvícené, zatímco svět šel dál,
kde jsou ty písně zanícené, kam zmizel ten, co je hrál.

Nie alebo ano

Povedz mi prosím dokedy mám čakať,
kým povieš mi svoje ano.
Ako zloděj zakrádám sa v noci,
a mrznem pod tvojou bránou.

R: A verím v sílu telepatie
a viem, že počúvaš moju spoveď.
Tak otvor bránu, lebo ju rozbijem.
Ja nechcem nič, len tvoju odpověď.

Poznáš ten pocit keď muž podchladený
čeká kvůli ženě do rána.
Jasné, že nie to jste vy ženy,
ste chladné a pevniejší, ako ta brána.

R:

Raz príde čas kedy budeš ma lúbiť, ja viem,
že sa dočkám a ty povieš áno,
spravím ťa šťastnou to ti viem slubiť
ak dnes večer nie, já prídem zas ráno
tak odpovez prosím: buď nie alebo ano.

Tak si to predstav, že vyleziem hore
a naše tela splynú v jedno.
Čo ma je po tom, že sú vaši doma,
mně je už teraz všetko jedno.

R:

Přátelství

Přátelství, to je někdy víc než láska,
je to víra v to, že ruka svírá pevně jinou dlaň.
Přátelství, to je plachá něžná kráska,
která mává na toho kdo dává, víc než citu daň.

Přátelství jsou slova, která platí,
stejně v tónech písní jako v dešti střel.
Přátelství je ozvěnou co vrátí,
tvoje touhy, sny a přání, vyznání a pousmání.
To je přátelství, pravé přátelství.

Přátelství to jsou stejné cíle v dálce,
je to síla křehká jako víla, přesto největší.
Přátelství neustoupí ani válce,
ani v poušti neopouští, slabé přesvědčí.

Přátelství jsou světy plné lidí,
kde se zapomíná, jak se říká dám.
Přátelství jsou oči, které vidí, znáš své cesty,
jako ptáci, jako slunce teplo vrací lidem
přátelství, pravé přátelství.

REC:
Je jen několik takových slov, jsou prostá, vzácná, nezbytná.
Někdy je vyslovujeme příliš často,
a pak se nám zdají být příliš všední a obyčejná.
Ale ten, kdo alespoň jedenkrát poznal jejich cenu,
jim už nikdy neukřivdí,
neboť jejich cena je cenou a smyslem našeho života.

Ráno bylo stejný

Stál na zastávce s vypůjčenou kytarou,
v druhý ruce holku, to zavazadlo svý,
a tý holce v sáčku, řek: Dobrýtro miláčku,
podívej se do dáli, uvidíš dvě smutný koleje na silnici.

R: Ráno bylo stejný, nesváteční,
na tvářích počasí proměnlivý.
Rádio hlásilo na blatech svítá,
každej byl tak trochu sám.

Ráno bylo stejný, stejný pivo, stejný blues,
ospalý a nudný byli po flámu.
Kouřili partyzánku, dým foukali do vánku,
dívali se do dáli, viděli dvě smutný koleje...

R:

Holka zvedej kotvy, nikdo nás už nebere,
půjdem radši spolu do podnájmu žít,
koupíme na splátky jízdenku tam a zpátky,
až omrzí nás dálky, budem jak dvě smutný koleje...

R:

Romeo a Julie

Z lásky trochu blázen Romeo zpívá serenádu,
ulice a každej se dívá jak ve stínu pod lampou jeho slova letí k ní,
co ty, co já, co s náma dvěma bude dál.

Julie když ho vidí u srdce jí pálí
pod oknem stojí a zpívá a cizí tóny z dáli zní.
Jak stovky stejných jako oni, jako oni, jako my,
svých hvězd se ptají, co víc ti lásko můžu dát.

Julie kostky už dávno hodil čas, ale já vím,
že stejný srdce bije v nás
a z uší se mi vytratí ta píseň z filmu.
Kdy už sakra budeš schopna říct,
ten čas byl trochu zlej – Julie.

Půjdeš se mnou zpátky tímhle směrem stál kříž,
ty cesty byly sprostý a zlý, jenom ten svět byl týž,
pro tebe sním ten tvůj sen, sen padlejch andělů,
jak mě můžeš brát, jako jeden ze svých údělů.

Spoustu toho neumím, třeba mluvit jak v TV a psát písničky
a lásce jaká je? To stejně nikdo neví, ale vše co můžu
chci ti dát přes mříž veršů mých, až jednou zavoláš,
skončím s tím vandrem po

Julie dávno jsi jiná než ten film,
žádný hvězdy nad hlavou a láska za hrob
a níž sním však místo pro nás musí být,
aspoň v tom filmu, snad ho zase jednou budem hrát
a z lásky slzy krást.
Julie...

Toulavej

[Am] Někdo z vás kdo chutnal [G] dálku, jeden [Am] z těch, co rozuměj, [E7]
ať vám [Am] poví proč mi [G] říkaj, proč mi [F] říkaj [Am] Toulavej.
Kdo mě [Am] zná a v sále [G] sedí, kdo si [Am] myslí je mu hej, [E7]
tomu [Am] zpívá pro všední [G] den, tomu [F] zpívá Toulavej. [Am]

R: [F] Sobotní ráno mě neuvidí
u cesty s klukama stát,
na půdě celta se prachem stydí
a starý songy jsem zapomněl hrát.

Někdy v noci je mi smutno, často bejvám doma zlej,
malá daň za vaše umí, kterou splácí Toulavej.
Každý měsíc jiná štace, čekáš kam tě uložej,
je to fajn, vždyť přece zpívá, třeba smutně Toulavej.

R:

Vím, že jednou někdo přijde, tiše pískne: No tak dem.
Známí kluci ruku stisknou, řeknou vítej Toulavej.
Budou hvězdy jako tenkrát až tě v očích zabolej,
celou noc jim bude zpívat, jeden blázen Toulavej.

R: Sobotní ráno mi poletí vstříc,
budeme u cesty stát,
vypráším celtu a musím vám říct,
že na starý songy si vzpomenu rád, vzpomenu rád.

Někdo z vás.... Toulavej

Už to nenapravím

V 9 hodin 25 mě opustilo štěstí,
ten vlak co jsem jím měl jet na kolejích dávno nestál.
V 9 hodin 25 jako bych dostal pěstí,
já za hodinu na náměstí měl jsem stát, ale v jiným městě.

Tvá zpráva zněla prostě a byla tak krátká,
že zastavíš se na skok, že nechalas mi vrátka
zadní otevřená, zadní otevřená.
Já naposled Tě viděl, když Ti bylo dvacet,
to si tenkrát řekla, že se nechceš vracet,
že jsi unavená, ze mě unavená.

R: Já čekala jsem hlavu jako střep a zdálo se mě dlouho,
může za to vinný sklep, že člověk často sleví,
já čekala jsem hlavu jako střep a s podvědomou touhou,
já čekala jsem dobu dlouhou, kolik přesně nevím.

Pak jedenáctá byla a už to bylo pasé,
já měla vědět hned, že vidět tě chci zase,
láska nerezaví, láska nerezaví.
Ten list co jsem Ti psala, byl dozajista hloupý,
byl odměřený moc, na vlídný slovo skoupý,
už to nenapravím, už to nenapravím.

R:

Voda čo ma drží nad vodou

Keby bolo niečo čo sa ti dá zniesť,
okrem neba nad mnou a milionov hviezd,
tak by som to zniesol vždy znova a rád
k tvojím nohám dobré veci ako vodopád.

Keby som mal kráčať sám a zranený
šiel by som až tam, kde tvoja duša pramení
keby som ten prameň našiel náhodou,
bola by to voda čo ma drží nad vodou.

Můžeš zabudnúť, stačí kým tu si
iba ďalej buď, nič viac nemusíš.

R: Chcem sa z teba napíť, šaty odhoď preč,
čo má být sa stane, tak cez moje dlaně
ako čistý prameň teč
ak ťa ešte trápí, smútok z rochodov,
ono sa to podá, ty si predsa voda
čo ma drží nad vodou.

Keby bolo niečo, čo sa ti dá znesť
okrem neba nado mnou a miliónov hviezd
tak by som to zniesol vždy znova a rád
k tvojím nohám dobré veci ako vodopád.

R:

R:

Večerníček

[D] Dříve než nám klesnou víčka těsně před spaním
uvidíte večerníčka jak se uklání,
pokud [G/D] vám není [D/A] moc, dobrý [G/D] večer, dobrou noc,[D/A]
zamává [A/E] čepičkou. [D/A]
Z kouzelných [G/D] hromádek, [D/A] hází lístky [D/A] pohádek
[A/E] maličkou ručičkou. [D/A]

Dřív než zavře brouček krovky aniž řekl smím,
z televizní obrazovky krokem rumcajsím,
loupežník přeskočí, s každým pánem zatočí,
Manku má copatou,
zahvízdá, zapíská, vždycky najde Cipíska,
bradu má vousatou.

Červená se muchomůrka letí motýlek,
v trávě sedí Vochomůrka vedle Křemílek,
zkoumají pravidla, jak se vaří povidla,
vařečkou míchají,
kdopak dřív uteče, až jim hrnec přeteče,
to se nás neptají.

Stěžoval si kapříkovi vodník Česílko,
že mu v noci někdo ukrad vodní křesílko,
strašlivý kocour Fous, myšku Fištu rád by kous,
pořád prý, smůlu má,
všechno ví Všeználek, všechno zkazí Neználek,
moudřejší vyhrává.

Nad stádem koní

Nad stádem koní podkovy zvoní
černej vůz vlečou a slzy tečou,
já volám: tak neplač můj kamaráde
náhoda je blbec, když krade –
je tuhý jak veka a řeka ho splaví, máme ho rádi.
no tak co tak co tak co.

Vždycky si přál až bude popel i s kytarou,
vodou ať plavou, jen žádný hotel s křížkem nad hlavou.
až najdeš místo, kde je ten pramen a kámen co praská.
budeš mít jisto, patří sem popel a každá láska
no tak co tak co tak co.

Nad stádem koní podkovy zvoní zvoní
dřevěný vůz vlečou a já šeptám.
vysyp ten popel kamaráde do bílé vody vody
vyhasnul kotel a náhoda je štěstí od podkovy
vysyp ten popel.

Omnia vincit amor

[Am] Šel pocestný kol [G] hospodských [Am] zdí,
[C] přisedl k nám a [G] lokálem zní, [C]
[Dm] pozdrav jak svaté [C] přikázání, [G]
[Am] omnia [G] vincit amor [Am]

Hej šenkýři dej plný džbán,
ať zase ví kdo k stolu je zván,
se mnou ať zpívá, kdo za své vzal:
omnia vincit amor.

R: Zlaťák [C] pálí ne[G]sleví [Am] nic,
štěstí v [C] lásce zna[G]mená [C] víc,
všechny [Dm] pány [C] ať vezme ďas [G] [E]
[Am] omnia [G] vincit [Am] amor.

Já viděl zemi válkou se chvět,
musel se bít a nenávidět,
v plamenech pálit prosby a pláč
omnia vincit amor.

Zlý trubky troubí, vítězí zášť,
nad lidskou láskou roztáhly plášť,
v tom kdosi krví napsal ten vzkaz
omnia vincit amor

R:

Já prošel každou z nejdelších cest,
všude se ptal co značí ta zvěst,
až řekl moudrý pochopíš sám,
všechno přemáhá láska.

Teď s novou vírou obcházím svět,
má hlava zšedla pod tíhou let,
každého zdravím, větou všech vět:
omnia vincit amor.

Divoký koně

[Am] Já viděl [Dm] divoký ko[Am]ně, [C] běželi [Dm] soumra[Am]kem,
[Dm] vzduch [Am] těžký [Dm] byl a divně [Am] voněl tabákem. [F/Em]

Běželi, běželi bez uzdy a sedla, krajinou řek a hor,
sper to čert, jaká touha je to vedla za obzor.

Snad vesmír nad vesmírem, snad lístek na věčnost,
naše touho ještě neumírej, sil máme dost.

V nozdrách slábne zápach klisen na břehu jezera,
milování je divoká píseň večera.

Stébla trávy sklání hlavu, staví se do šiku,
král s dvořany přijíždí na popravu zbojníků.

Chtěl bych jak divoký kůň běžet, nemyslet na návrat,
s koňskými handlíři vyrazit dveře to bych rád.

Dokud se zpívá ještě se neumřelo

[C] Z Těšína [Em] vyjíždí [Dm7] vlaky co [F] čtvrt hodinu, [C] [Em] [Dm7] [G7]
Včera [C] jsme [Em] nespal a [Dm] ani dnes [F] nespočinu, [C]
[F] Svatý [G] Medard můj [C] patron ťuká si [Am] na čelo, [G]
[F] Ale dokud se [G] zpívá, [F] ještě se [G] neumřelo. [C] [Em] [Dm7] [G]

Ve stánku koupím si housku a slané tyčky,
Srdce mám pro lásku a hlavu pro písničky,
Za školy dobře vím, co by se dělat mělo,
Ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo.

Do alba jízdenek lepím si další jednu,
Vyjel jsem před chvílí, konec je v nedohlednu.
Za oknem míhá se život jak leporelo,
Ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo.

Stokrát jsem prohloupil a stokrát platil draze,
Houpe to houpe to na housenkové dráze.
I kdyby supi se slítali na mé tělo,
Tak dokud se zpívá, ještě se neumřelo.

Z Těšína vyjíždí vlaky až na kraj světa,
Zvedl jsem telefon a ptám se lidi jste tam?
A z velké dálky do uší mi zaznělo,
Že dokud se zpívá, ještě se neumřelo.

Zítra ráno v pět

Až mě [Am] zítra ráno v pět, [C] ke zdi postaví
[F] ještě si naposled [G7] dám [C] vodku na draví, [Am]
z očí [Dm] pásku strhnu si, [G7] to abych [C] viděl na ne[Am]be
a pak [Dm] vzpomenu [E7] si, [Am] lásko na te[Dm]be. [E7] [C] [Am] [Dm] [E7] [Am]

Až zítra ráno v pět přijde ke mně kněz,
řeknu mu, že se splet, že mně se nechce do nebes,
že žil jsem jak jsem žil a stejně tak i dožiju
a co jsem si nadrobil, to si i vypiju.

Až zítra ráno v pět poručík řekne pal,
škoda bude těch let, kdy jsem tě nelíbal,
ještě slunci zamávám a potom léto přijde mi,
že tě, lásko, nechávám samotnou tady na zemi.

Až zítra ráno v pět prádlo půjdeš prát a seno obracet,
já u zdi budu stát, tak přilož na oheň
a smutek v sobě skryj, prosím nezapomeň,
nezapomeň a žij...

Zpátky do lesů

[Am7] Sedím na kolejích, [D7] které nikam nevedou, [G] [C] [G]
[Am7] koukám na kopretinu, jak [D7] miluje se s lebedou. [G]
[A7] Mraky vzaly slunce [D7] zase pod svou ochra[G]nu,
ó [Em] [Am7] jen ty nejdeš holka zlatá, [D7] kdypak já tě dostanu. [G]

R: [G] Z ráje my vyhnaní z [Em] ráje, kde není už [Am7] místa,
[C] prej něco se [G] chystá, ó - [D7] z [G] ráje nablýskaných [Em] plesů,
jdem zpátky do [Am7] lesů [C] za nějaký čas. [G] [D7]

Vlak nám včera ujel ze stanice do nebe,
málo jsi se snažil, málo šel jsi do sebe.
Šel jsi vlastní cestou, a to se dneska nenosí,
i pes, kterej chce přízeň, napřed svýho pána poprosí.

R:

Už tě vidím z dálky, jak máváš na mne korunou,
jestli nám to bude stačit, zatleskáme na druhou.
Zabalíme všecky, co si dávaj rande za branou,
v ráji není místa, možná v pekle se nás zastanou.

R:

Za svou pravdou stát

Máš všechny trumfy mládí a ruce čistý máš,
jen na tobě teď záleží, na jakou hru se dáš.

R1: Musíš za svou pravdou stát, za svou pravdou stát.

Už víš kolik co stojí, už víš co bys rád měl,
už ocenil jsi kompromis a párkrát zapomněl.

R: Že máš za svou pravdou stát...

Už nejsi žádný elév, co prvně do hry vpad,
už víš, jak s králem ustoupit a jak s ním dávat mat.

R: Tak hleď za svou pravdou stát...

Teď přichází tvá chvíle, teď nahrává ti čas,
tvůj sok poslušně neuhnul a ty mu zlámeš vaz.

R: Neměl za svou pravdou stát...

Tvůj potomek ctí tátu, ty vštěpuješ mu rád,
to heslo, který dobře znáš z dob, kdy jsi bejval mlád.
Máš všechny trumfy mládí a ruce čistý máš,
jen na tobě teď záleží na jakou hru se dáš.

R1:

Donald MacGillavry

[Dmi] Zprávu když zaslechl Donald MacGillavry
se svými muži hned [C] vystoupil na hory
[Dmi] To zmijí hnízdo on pořádně vyčistí
[C] Kdo měl být lovcem, teď [Dmi] stává se [C] kořistí.

[Dmi] Do bitvy míří Donald MacGillavry
Do bitvy míří [C] Donald MacGillavry
[Dmi] Přes kopce táhne, tvrdý a zběsilý
Je [Bb] mírnější [C] ďábel než [Dmi] Donald Mac[C]Gillavry.

Sychravým večerem ohně se rozhoří
Anglické oddíly v údolí táboří
Donald MacGillavry na kopcích vyčkává
Ten kdo kraj zná, jenom ten bitvu vyhrává.

Čeká jak liška Donald MacGillavry
Čeká jak liška Donald MacGillavry
Měří a váží, když pohlíží přes hory
Ať žije král a náš Donald MacGillavry!

Donald jde bojovat s lotry a ničemy
Donald jde bojovat se svými zbraněmi
Za krále Jakuba, za Skotsko bojuje
Kdo zbraň s ním zkříží, ať hříchů svých lituje.

Je jako krejčí, Donald MacGillavry
Je jako krejčí, Donald MacGillavry
Bodá a píchá do nepřátel na poli
Spas se kdo můžeš, jde Donald MacGillavry!

Donald je velitel, zbabělce nemá rád
Donald je přítel a Donald je kamarád
S chudými kráčí, za žebráky bojuje
Zrádci, jen vraťte se zpátky do Anglie!

Je jako švec, náš Donald MacGillavry
Je jako švec, náš Donald MacGillavry
Bije i krájí, vrtá a přišívá
děs kolem šíří a vítězství dobývá.

Do Nového Skotska

Slunce k západu tvář svou naklání
ve větvích i ptáci už půjdou spát
Všechny zvony na kopcích teď zvoní klekání
jenom nám nadešla chvíle na cestu se dát.

R: Tak jen dál, kde Nové Skotsko svůj břeh prostírá
kde se skály do mraků zvedají
Tam za mořem nová zem nový život otvírá
a pro vyhnance je poslední nadějí.

Opustil jsem svůj dům i svou rodnou zem
sbohem přátelům jsem musel dát
Otce svého i matku jsem doma zanechal
i svojí něžnou dívku, co jsem měl tolik rád.

R:

Já měl jsem dva bratry, už našli svůj klid
na prsou jim ruce dali zkřížené
Tak jsem zůstal jen já, ubohý námořník
a nikdo není kdo by vzpomněl jméno mé.

R:

Zase bubny už zní, další den začíná
námořníky nic dobrého nečeká
Tak jen dál, jen dál, po vlnách šedivých
vždyť už svítat začíná a cesta je daleká.

R:

Čarodějnice z Amesbury

Zuzana [Dmi] byla dívka, [C] která žila [Dmi] v Amesbury
s jasnýma [F] očima a [C] řečmi pánům [Dmi] navzdory
Souse[F]dé o ní [C] říkali, že [Dmi] temná kouzla [Ami] zná
a [Bb] že se lidem [Ami] vyhýbá a [Bb] s ďáblem [C] pletky [Dmi] má.

Onoho léta náhle mor dobytek zachvátil
a pověrčivý lid se na pastora obrátil
Že znají tu moc nečistou, jež krávy zabíjí
a odkud ta moc vychází, to každý dobře ví.

Tak Zuzanu hned před tribunál předvést nechali
a když ji vedli městem, všichni kolem volali:
Už konec je s tvým řáděním, už nám neuškodíš
teď na své cestě poslední do pekla poletíš!

Dosvědčil jeden sedlák, že zná její umění
ďábelským kouzlem prý se v netopýra promění
A v noci nad krajinou létává pod černou oblohou
sedlákům krávy zabíjí tou mocí čarovnou.

Jiný zas na kříž přísahal, že její kouzla zná
v noci se v černou kočku mění dívka líbezná
Je třeba jednou provždy ukončit ďábelské řádění
a všichni křičeli jak posedlí: Na šibenici s ní!

Spektrální důkazy pečlivě byly zváženy
pak z tribunálu povstal starý soudce vážený
Je přece v knize psáno: Nenecháš čarodějnici žít
a před ďáblovým učením budeš se na pozoru mít!

Zuzana stála krásná s hlavou hrdě vztyčenou
a její slova zněla klenbou s tichou ozvěnou:
Pohrdám vámi, neznáte nic nežli samou lež a klam
pro tvrdost vašich srdcí jen, jen pro ní umírám!

Tak vzali Zuzanu na kopec pod šibenici
a všude kolem ní se sběhly davy běsnící
A ona stála bezbranná, však s hlavou vztyčenou
zemřela tiše, samotná, pod letní oblohou.

Dva havrani

[Dmi] Když jsem se z pole [C] vrace[Dmi]la
dva havra[Dmi]ny jsem [C] slyše[Dmi]la
jak jeden [F] druhého se ptá[C]á:
[Dmi] Kdo dneska veče[C]ři nám [Dmi] dá?
Kdo dneska veče[C]ři nám [Dmi] dá?

Ten první k druhému se otočil
a černým křídlem cestu naznačil
Krhavým zrakem k lesu hleděl
a takto jemu odpověděl:

Za starým náspem v trávě schoulený
tam leží rytíř v boji raněný
A nikdo neví, že umírá
Jen jeho kůň a jeho milá.

Jeho kůň dávno po lesích běhá
a jeho milá už jiného má
Už pro nás bude dosti místa
hostina naše už se chystá!

Na jeho bílé tváře usednem
a jeho modré oči vyklovem
A až se masa nasytíme
z vlasů si hnízdo postavíme.

Let It Be

When I find miself in times of trouble
Mother Mary comes to me,
Speaking words of wisdom, let it be.
And in my hour of darkness
She is standing right in front of me,
Speaking words of wisdom, let it be.

Let it be, let it be, let it be, let it be,
Whisper words of wisdom, let it be.

And when the broken-hearted people
Living in the world agree,
There will be an answer, let it be.
For though they may be parted
There is still a chance that they will see,
There will be an answer, let it be.

Let it be, let it be, let it be, let it be,
Yeah, there will be an answer, let it be,
Let it be, let it be, let it be, let it be,
Whisper words of wisdom, let it be.

Let it be, let it be, let it be, yeah let it be,
Whisper words of wisdom, let it be.

And when the night is cloudy
There is still a light that shines on me,
Shine until tomorrow, let it be.
I wake up to the sound of music
Mother Mary comes to me,
Speaking words of wisdom, let it be.

Let it be, let it be, let it be, yeah let it be,
There will be an answer, let it be.
Let it be, let it be, let it be, yeah let it be,
There will be an answer, let it be.
Let it be, let it be, let it be, yeah let it be,
Whisper words of wisdom, let it be.

Yesterday

Yesterday all my troubles seemed so far away,
Now it looks as though they're here to stay,
Oh, I belive in yesterday.

Suddenly, I'm not half the man I used to be,
There's a shadow hanging over me,
Oh, yesterday came suddenly.

Why she had to go I don't know, she wouldn't say,
I said something wrong, now I long for yesterday.

Yesterday love was such an easy game to play,
Now I need a place to hide away,
Oh, I belive in yesterday.

Why she had to go I don't know, she wouldn't say,
I said something wrong, now I long for yesterday.

Yesterday love was such an easy game to play,
Now I need a place to hide away,
Oh, I belive in yesterday.

Norwegian Wood

I once had a girl,
Or should I say she once had me?
She showed me her room,
Isn't it good Norwegian wood?

She asked me to stay
And she told me to sit anywhere.
So I looked around
And I noticed there wasn't a chair.

I sat on a rug biding my time,
Drinking her wine,
We talked until two,
And then she said „It's time for bed.“

She told me she worked in the morning
And started to laugh.
I told her I didn't
And crawled off to sleep in the bath.

And when I awoke, I was alone,
This bord has flown.
So I lit a fire,
Isn't it good, Norwegian wood?

Yellow Submarine

In the town where I was born
Lived a man who sailed to sea,
And he told us of his life
In the land of submarines,
So we sailed up to the sun
Till we found the sea of green
And we lived beneath the waves
In our yellow submarine.

R: We all live in a yellow submarine,
Yellow submarine, yellow submarine.
We all live in a yellow submarine,
Yellow submarine, yellow submarine.

And our friends are all abroad,
Many more of them live next door,
And the band begins to play.

R:

(full speed ahead, Mr.Bosun, full speed ahead.
Full speed ahead it is, Sgt.
Cut the cable, drop the cable
Aye, sir, aye
Captain, captain)

As we live a life of ease,
Everyone of us has all we need.
Sky of blue a sea of green,
In our yellow submarine.

R:

R:

A Hard Day's Night

R: It's been a hard day's night,
And I've been working like a dog,
It's been a hard day's night,
I should be sleeping like a log.
But when I get home to you
I find the things that you do
Will make me fell alright.

You know I work all day
To get you money to buy you things,
And it's worth it just to hear you say,
You're gonna give me everything.
So why on earth should I moan,
'Cos when I get you alone
You know I feel OK.

When I'm home everything seems to be right,
When I'm home feeling you holding me tight, tight, yeah.

R:

So why on earth should I moan,
'Cos when I get you alone
You know I feel OK.

When I'm home everything seems to be right,
When I'm home feeling you holding me tight, tight, yeah.

R:

You know I feel alright,
You know I feel alright.

Hlídač krav

Když jsem byl malý říkali mi naši
Dobře se uč a jez chytrou kaši
až jednou vyrosteš budeš doktorem práv
Takový doktor sedí pěkně v suchu
bere velký peníze a škrábe se v uchu
já jim ale na to řek Chci být hlídačem krav

Já chci mít čapku s bambulí nahoře
jíst kaštany mýt se v lavoře
od rána po celý den
zpívat si jen
Zpívat si Pam pam padam pam ...

K Vánocům mi kupovali hromady knih
co jsem ale vědět chtěl to nevyčet jsem z nich
nikde jsem se nedozvěděl jak se hlídají krávy
Ptal jsem se starších a ptal jsem se všech
každý na mě hleděl jako na pytel blech
každý se mě opatrně tázal na moje zdraví

Já chci mít čapku s bambulí nahoře
jíst kaštany mýt se v lavoře
od rána po celý den
zpívat si jen
Zpívat si Pam pam padam pam ...

Dnes už jsem starší a vím co vím
mnohé věci nemůžu a mnohé smím
a když je mi velmi smutno lehnu do mokré trávy
S nohama křížem a rukama za hlavou
koukám nahoru na oblohu modravou
kde se mezi mraky honí moje strakaté krávy

Já chci mít čapku s bambulí nahoře
jíst kaštany mýt se v lavoře
od rána po celý den
zpívat si jen
Zpívat si Pam pam padam pam ...

Když mě brali za vojáka

[A] Když mě brali za [C] vojáka
[G] stříhali mě doho[C]la
[Dm] vypadal jsem jako [Am] blbec
[Em] jak ti všichni dokola [F] la, [G] la, [C] la [G]
[Am] jak ti všichni [E7] dokola [Am]

Zavřeli mě do kasáren
začali mě učiti
jak mám správný voják býti
a svou zemi chrániti

Na pokoji po večerce
ke zdi jsem se přitulil
já vzpomněl jsem si na svou milou
krásně jsem si zabulil

Když přijela po půl roce
měl jsem zrovna zápal plic
po chodbě furt někdo chodil
tak nebylo z toho nic

Major nosí velkou hvězdu
před branou ho potkala
řek jí že má zrovna volný kvartýr
a tak se sbalit nechala

Neplačte vy oči moje
ona za to nemohla
protože mladá holka lásku potřebuje
a tak si k lásce pomohla

Co je komu do vojáka
když ho holka zradila
nashledanou pane Fráňo Šrámku
písnička už skončila
jakpak se vám líbila?
no nic moc extra nebyla

Lachtani

Lach lach lach lach ...

Jedna lachtaní rodina
rozhodla se že si vyjde do kina
jeli lodí vlakem metrem a pak tramvají
a teď u kina Vesmír lachtají
lachtaní úspory dali dohromady
koupili si lístky do první řady
táta lachtan řekl Nebudem třít bídu
a pro každého koupil pytlík arašídů

Lach lach lach lach ...

Na jižním pólu je nehezky
a tak lachtani si vyjeli na grotesky
těšili se jak bude veselo
když zazněl gong a v sále se setmělo
co to ale vidí jejich lachtaní zraky
sníh a sníh a sněhové mraky
pro veliký úspěch změna programu
dnes dáváme film Ze života lachtanů

Lach lach lach lach ...

Táta lachtan vyskočil ze sedadla
nevídaná zlost ho popadla
proto jsem se netrmácel přes celý svět
abych tady v kině mrznul jak turecký med
doma zima tady zima všude jen chlad
kde má chudák lachtan relaxovat?
nedivte se té lachtaní rodině
že pak rozšlapala arašídy po kině

Lach lach lach lach ...

Tahle lachtaní rodina
od té doby nechodí už do kina

Lach lach lach lach ...

Petěrburg

[Am] Když se snáší noc na střechy Petěrburgu
[F] padá [E] na mě [Am] žal
zatoulaný pes nevzal si ani kůrku [F] chleba
kterou [E] jsem mu [Am] dal.

[C] Lásku moji [Dm] kníže [E] Igor si bere
[F] nad sklenkou vodky [H7] hraju [Adim] si s [E] revolverem
[Am] havran usedá na střechy Petěrburgu
[F] čert [E] aby to spral. [Am]

Nad obzorem letí ptáci slepí
v záři červánků
moje duše široširá stepi
máš na kahánku.

Mému žalu na světě není rovno
vy jste tím vinna Naděždo Ivanovno
vy jste tím vinna až mě zítra najdou
s dírou ve spánku.

Pijte vodu

R: Pijte vodu, pijte pitnou vodu
pijte vodu a nepijte rum
Pijte vodu, pijte pitnou vodu
pijte vodu a nepijte rum

Jeden smutný ajznboňák
pil na pátém nástupišti ajerkoňak
huba se mu slepila
dýzl lokomotiva ho zabila

R:

V rodině u Becherů
becherovku pijou přímo ze džberů
proto všichni Becheři
mají trable s játrama a páteří

R:

Pil som vodku značky Gorbatschow
a potom povedal som všeličo a volačo
vyfásol som za to tri roky
teraz pijem chlorované patoky

R:

Jesteśmy chłopci z Warszawy
jeżdżimy pociągiem za robotą do Ostrawy
cztery litry wódki a mnóstwo piw
bardzo to fajny kolektyw

R:

Jedna paní v Americe
ztrapnila se převelice
vypila na ex rum
poblila jim Bílý dům

R:

Píseň zhrzeného trampa

Poněvadž nemám kanady
a neznám písně z pamp
vyloučili mě z osady
že prý jsem houby tramp
Napsali si do cancáků
jen ať to každý ví
Vyloučený z řad čundráků
ten frajer libový

R: Já jsem ostuda traperů
já mám rád operu
já mám rád jazz-rock
chodím po světě bez nože
to prý se nemože
to prý jsem cvok
já jsem nikdy neplul na šífu
a všem šerifům jsem říkal Ba ne pane
já jsem ostuda trempů
já když chlempu
tak v autokempu

Povídal mi frajer Joe
jen žádný legrácky
jinak chytneš na bendžo
čestný čundrácký
A prý se můžu vrátit zpět
až dám se do cajku
a odříkám jim nazpaměť
akordy na Vlajku

R:

A tak teď chodím po světě
a mám zaracha
na vandr chodím k Markétě
a dávám si bacha
Dokud se trampské úřady
nepoučí z chyb
zpívám si to svý nevadí
a zase bude líp

R: …folk-rock…

Fotbal

[Ami] V neděli v pět deset
[C] sraz u Baníku
[G] desítka vleze se
[Ami] pak ještě [E] jedna

[Ami] Co čumíš frajere
[C] chceš do ciferníku?
[G] Jestli mě dožereš
[Ami] hele [E] jsem bedna

[Dmi] Tribuna na stání
[Ami] Necpi se vřede!
[F] Hadráři [Dmi] Sparťani!
[E] Ostrava jedem!

[Ami] už to má správný [Dmi] var
jen počkej až [E]
Dobrý den sportu zdar
fotbalu [Ami] zvláště

Tři nula na rohy
a jinak šul-nul
Berte je přes nohy!
liga je liga

dnes jsem měl odpolední
tak jsem to bulnul
Zacláníš chlape sedni!
Navalte cíga!

Zelená je tráva
Rozhodčí nekřepči!
Ostrava jedem Ostrava!
Kula je nejlepší!

pětku mě lístek stál
tak se ukažte
Dobrý den sportu zdar
fotbalu zvláště

Pochod marodů

Krabička cigaret
a do kafe rum
dvě vodky a fernet
a teď doktore čum

chrapot v hrudním koši
no to je zážitek
my jsme kámoši
řidičů sanitek

Měli jsme ledviny
ale už jsou nadranc
i tělní dutiny
už ztratily glanc

u srdce divný zvuk
co je to nemám šajn
je to vlastně fuk
žijem fajn

Cirhóza trombóza
dávivý kašel
tuberkulóza
jó to je naše

neuróza skleróza
ohnutá záda
paradentóza
no to je paráda

Jsme slabí na těle
ale silní na duchu
žijem vesele
juchuchuchuchu

Holka do koní

Pro vlasy rozcuchané z naivních snů, svobodu větrů na tvářích,
možná jsem zapomněla něco Ti říct, ale teď už je pozdě.
Pro lásku koní, krásu všedních dnů,
na kontě mám zase jeden hřích, pozdě se omlouvat,
že ublížit nechci ani jednomu z nás.

R: A jak ty bláznivý koně, chci dohonit slunce když zapadá,
písničku kolejí, které se tam v dálce snad setkají.
Chci tiše zpívat a hrát jenom pro ně než prach na ně napadá.
A zapomenout, že se ještě někdy rozední.
Kolem hlavy mám svatozář holky od koní,
když zavírám oči a doufám, že předhoním aspoň o kousek čas.

Ztracená v rozpacích, když o tobě sním,
a do těch snů se mi připlétá i vůně potu a
zkosenejch trav a pak se tiše vytrácíš.
Stejně po dnech krátkých vteřin štěstí,
po nocích hlídám telefon
a ta krabice na sny pro hloupý holky nezvoní.

R: A jak ....dráhy čar osudu odkloním,
a příště až se probudím, možná to budu zase já, tak jako dřív.

Přítel

Jestlipak vzpomínáš si ještě na ten čas
táhlo nám na dvacet a slunko bylo v nás,
vrabci nám jedli z ruky, život bez záruky,
ale taky bez příkras,
možná že hloupý, ale krásný byl náš svět,
zdál se nám opojný jak dvacítka cigaret
a všechna tajná přání, plnila se na počkání
anebo rovnou hned.

R: Kam jsme se poděli? Kam jsme se to poděli?
Kde je ti konce můj jediný příteli?
Zmizels mi nevím kam, sám, sám, zůstal jsem tu sám.

Jestlipak vzpomínáš si ještě na tu noc,
jich bylo pět a tys mi přišel na pomoc,
jo tehdy nabýt tebe, tak z mích dvaceti žeber
nezůstalo příliš moc,
dneska už nevím jestli přišel by si zas,
jak tě tak slyším máš už trochu vyšší hlas
a vlasy kratší, jó bývali jsme mladší,
no a co vem to ďas.

R:

Jestlipak vzpomínáš si ještě ten rok,
každá naše píseň měla nejmíň třicet slok
a mi dva jako jeden, ze starých reprobeden
přes moře jak přes potok,
tvůj děda říkal ono se to uklidní, měl pravdu,
přišla potom spousta malých dní
a byla velká voda, vzala nám co ji kdo dal,
a tobě i to poslední.

R:

Jestlipak vzpomínáš si na to jakýs byl,
jenom mi netvrď, že tě život naučil,
člověk není páčka, kterou si kdekdo mačká
to už jsem dávno pochopil,
a taky vím, že srdce rukou nechytím,
jak jsem se změnil já, tak změnil ses i ty
a přesto líto je mi, že už nám nad písněmi
společně slunko nesvítí.

R:

Křeček

Pár starejch věcí vezmem na sebe
a na záda zelenej dům
a jdem se toulat někam za nebe,
kde vale dáme obyčejným dnům
a po nás nikdy, nikde nezbývá
sta konzerv a papírovej sad,
pro malej kus trávy, co nás ukrývá,
nadáváte, chcete se smát.

R: Půjdeme dál a s námi ti co chtějí v lese žít,
půjdeme dál když řeka v peřejích nám nese klid,
půjdeme dál a ten kdo bránit nám chce musí říct,
co děláme špatně, musí říct.

Pro pár kovbojíčků slyším každej den
co tramp to chuligán,
a když pozvu někoho ať přijde sem
je línej a nechce se mu k nám.
Těžko se autem dostaneš pane Křečku
do skal k nám, ty co jsi řek,
že s trampy zameteš znáš je vůbec?
Slyšíš já se ptám.

R:

Darmoděj

[Am] Šel včera městem [Emi] muž a šel po hlavní [Ami] třídě, [Emi] [Ami]
šel včera městem [Emi] muž a já ho z okna [Ami] viděl,
[Emi] [C] na flétnu chorál [G] hrál znělo to jak [Ami] zvon,
a byl v tom všechen [Emi] žal, ten krásný dlouhý [F] tón
a já jsme náhle [F#dim] věděl, ano to je on. [E7]

Vyběhl jsme do ulic jen v noční košili
v odpadcích z popelnic krysy se honily
a v teplých postelích lásky i nelásky
tiše se vrtěly rodinné obrázky
a já chtěl odpověď na svoje otázky,
otázky

R: [Am] Můj Darmoděj, [Em] vagabund [C] osudů [G] a lásek,
[Ami] jenž prochází [F] všemi [F#mi] sny, ale dnům [E7] vyhýbá se.
Můj Darmoděj krásné zlo jed má pod jazykem,
když prodává po domech jehly se slovníkem.

Celý se strachem chvěl, když jsme tak k němu došel
a v ústech flétnu měl od Hierinima Boshe,
stál měsíc nad domy jak čírka ve vodě,
jak moje svědomí, když zvrací v záchodě
a já jsem náhle věděl, ano to je Darmoděj,
můj Darmoděj.

R:

Šel včera městem muž podomní obchodník,
šel ale nejde už krev skápla na chodník,
já jeho flétnu vzal a zněla jako zvon,
a byl v tom všechen žal, ten krásný dlouhý tón,
a já jsme náhle věděl, ano já jsme on,
já jsme on.

Váš Darmoděj, vagabund osudů a lásek,
jenž prochází všemi sny, ale dnům vyhýbá se,
váš Darmoděj krásné zlo jed má pod jazykem,
když prodává po domech jehly se slovníkem.

Reklama na ticho

Reklamu na ticho dnes v telke dávajů
každý z nás zpozornu, len čo zhodaju.
Reklamu na ticho, ten súčasný hit,
krásným tichem z dovozu naplňte svoj byt.

R: Možete ho zohnať len pod rukou,
nádherné ticho hor.
Výberové ticho so zárukou.
Získá ho kto príde shor.
Před Turákem stojí rad dlhý, pomalý!
V tlačenici musíš stát ticho dostali
v konzervách a plechovkách od Coca-Coly.
Také čerstvé ticho ach až to zabolí.

R:

Reklama na ticho zo všetkých stran znie,
vo farbe a s hudbou je to úžasné,
decibely hluku to ticho znásobí,
minulo za ticho, nie sú zásoby.

R:

Batalion

Víno máš a markytánku, dlouhá noc se prohýří,
víno máš a chvilku spánku, díky, díky, verbíři.

[Am] Dříve než se rozední kapitán [C] k osedlání [G] rozkaz [Am][Em]vá,
[Am] ostruhami do slabin ko[G][Am] po[Em][Am]ní.
[Am] Tam na straně polední čekají [C] ženy, zlaťá[G]ky a [Am] slá[Em]va,
[Am] do výstřelů z karabin zvon [G][Am] vyz[Em][Am]ní.

R: [Am] Víno na ku[C]ráž a [G] pomilovat marky[Am]tánku,
zítra do Bur[C]gund bata[G]lion [Am] za[Em][Am]ří.
Víno na kuráž a k ránu dvě hodinky spánku,
díky, díky vám královští verbíři.

Rozprášen je batalion poslední vojáci se k zemi hroutí,
na polštáři z kopretin budou věčně spát.
Neplač sladká Marion verbíři nové chlapce přivedou ti,
za královský hermelín padne každý rád.

R:

Dobrý bůh to ví

[Am] Napsal jí ta [C] nejkrásnější [G] slova,
která [Dm] kdy vůbec znal.
A pak [Am] položil dopis pod kámen
a dlouho nad ním tiše stál.
Nad hlavou mu táhly mraky
jako podivná obtloustlá zvířata.
Na vrbě tam ledňáček zářil,
voda v tůni chladná stojatá.
A on jako blázen vykládal blatouchům,
že bude snad jeho paní.
A tak s ozvěnou do lesa
hulákal podivné nesmysly o bílé lani.
O zvláštním stvoření, které potají
se snad v ženu promění.
Ona přichází pomalu loukou
a hledá dopis v kamení.

[Am] Ústa z jeřabin, [C] paže z břečťanu [G] máš.
[G] To mě zabije já už nevstanu.
[Am] Oči z oblázků, [C] vlasy ze vřesu.
[G] To mě zabije, to si odnesu.

Napsal jí ta nejkrásnější slova,
která kdy vůbec znal.
A pak položil dopis pod kámen
a dlouho nad ním tiše stál.
To zvláštní stvoření, které se potají
snad v ženu promění.
Ona přichází pomalu loukou
a schovává dopis v kamení.

Ústa z popela, paže z větvoví mám.
Nechci tvoji smrt dobrý Bůh to ví.
Oči z kaluží, vlasy z bodláčí.
Jí bys nedostal a to nestačí.

Tulácký ráno

[Dm] Posvátný je mi každý ráno,
[Am] když ze sna budí šumící [Dm] les,
a když se zvedám s písničkou zná[Am]mou
a přezky chřestí o skalnatou mez. [Dm]

R: [Dm] Tulácký ráno na kemp se snáší [B]
za chvíli půjdem [C] toulat se dál.
[F] [Dm] A vodou z říčky oheň se zhasí,
[B] tak zase půjdem [C] toulat se dál. [D]

Posvátný je mi každý večer,
když oči k ohni vždy vrací se zpět.
Tam mnohý z pánů měl by se kouknout
a hned by věděl jakej chcem svět.

R:

Posvátný je mi každý slovo,
kdy lesní moudrost a přírodu znáš.
Bobříka síly a odvahu touhy,
kolik v tom pravdy však kdo nám ji dá.

R:

Dobrou noc táborem naším zaznívá,
mi, les i pták, zem tiše usíná.

Já písnička

To já zrozená z nemocných básníků
z tichých vět po nocích utkaná,
to já zrozená není mi do smíchu,
když mám být pod cenou prodaná.

R: Kdo nás obléká do šatů svatebních,
holky mý ztracený, ztracený,
ženich spí na růži, až někam pod kůži
se můj strach do klína schovává.

To já zrozená v hospodách na tácku,
raněných ospalých milenců,
to já zrozená vyrytá na placku,
směju se po stěnách cizincům.

R:

To já písnička ležím tu před vámi,
jenom tak spoutaná tolikrát.
To já písnička provdaná za pány,
kteří pro lásku smí o mě psát.

R:


Klukům láska sluší
Klukům láska sluší, hned se začnou častěj smát
a nemaj čas se hádat, nechtěj se s nikým prát.

R: Pak do hnízd kámen nepadá,
kdo má rád ten není zlej,
to lidem láska sluší,
jen ji bráško poslouchej!

A řekám loď a skály, lidem sluší mír a klid
a holkám slunce, půvab, babkám v pohodlí si žít.

R:

Kdo zpívá, ten se nemračí mraky nosej často déšť
a v bouřkách lidé smutný jsou, tak jim postav lásky věž.

R:

Ty a tvoje sestra

Jediné čo na tebe si cením,
je tvoje sestra, kvoli nej sa mením,
ja viem, že kvoli tebe vymyslel som ráno,
kvoli sestře však obetujem spánok.

Pozerám sa v očích vidím jas,
vďaka tvojej sestry lúbím zas.

Na světě sú věci čo sú krásne ,
tvoja sestra mi ich dala to je jasné,
to čo mi ty dáváš, to je málo,
opítaj sa sestry, čo sa stalo.

Tak sa pítám pre kterú mi srdce bije,
kvoli tebe dýchám, kvoli sestre žijem.
A jedno čomu verím sú tvojej sestry pery
a jedno čo ma mrzí si ty a tvoje slzy.

Pozerám sa ráno z okna vidím teba, sestru,
neviem príst na to kterou vezmem za nevestu.

Tak sa pítám.
Tak sa pítám.
Ty a tvoja sestra.

Víno

R: [Am] Víno teď [G] nalej nám, [Am] ať si každej co chce [Am] zpívá,
[Am] vína [G] plnej džbán dnes do [Am] rána [E] budeme [Am] pít.
Víno [G] nalej nám [Am] po boji žízeň [E] zbývá,
[Am] zítra už [G] někdo z nás [Am] třeba [Em] nebude žít. [Am]

[Am] Než přijde [G] den každej [C][E] času [Am] dost,
zbývá jen zapít [G] žal, klít a mít [G] [Am] zlost,
že zas je nás [G] čím dál míň, [Am] víra je tu jen [G] dost,
[Am] proč se [G] máme bít [Am] druhejm [E] pro ra[Am]dost.

R:

Krátí se den v krčmě všem slábne hlas,
ráno zavelí a kde kdo zláme vaz,
už zní rozkaz dál bít se můžem třeba i krást,
ten kdo přežije, tomu zbyde chlast.

R:

Víno teď nalej nám, ať si každej co chce zpívá,
vína plnej džbán dnes do rána budem pít.
Zpívej až do rána, není každá bitva prohraná,
dojde i na pána a pak si budem žít.

Vzhůru na palubu

Vzhůru [Am] na palubu [D] dálky [Am] volají,
vítr už příhodný [G] vane [Am] nám.
Tajemné příběhy [D] nás teď čeka[Am]
tvým domovem bude [G] oceán. [Am]

[F] V ráhnoví plachty vítr [C] nadouvá
[F] žene loď v širou [C] dál,
[Dm] kolébá boky [Am] plachetnice,
jak [Dm] by si s sní jenom hrál. [E]

[F] Posádku ani šku[C]ner neleká
bouř[F]livý ura[C]gán,
[Dm] přítomnost země [Am] ohlásí nám
[Dm] příletem [Em] kormorán. [Am]

[Am] Náš ostrov vzdálený
[D] z vln se [Am] vynoří,
z příboje snů našich [G] pustý [Am] kraj.
Zátoku písčitou [D] úsvit [Am] odhalí,
háj polem [G] útesy bílých skal. [Am]

[F] Příď krájí vlny, [C] tvůj čas
[F] srdce tvé tluče rázně, [C]
[Dm] nástrahy moře, [Am] nebezpečí
[Dm] s přáteli zvládneš [E] snáz

[F] V přátelství najdeš [C] pevnou hráz,
[F] zbaví tě smutku [C] bázně,
[Dm] zítra až naše cesta skončí
staneš se [E] jedním [Am] z nás.

Hej lidi

Je zase [C] mír, ten podivnej [G] čas,
očím kdysi [Am] deštivím zbyla jen [C] sůl,
ne že bych [F] neměl o co se [C] rvát,
jen o to nikdo [G] nestojí.
Zdá se být dobře jenže někde je kaz.
Možná nad svou hlavu cejtím zlomenou hůl,
točím se dokola jak ostnatej drát,
jak svatej Petr v orloji.

Hej lidi [Dm7] koukejte mi do očí,
tam někde [C] vzadu, to jsem opravdu [G] já,
jen filmy o [Dm7] duši se se mnou [C] netočí,
já mám i [F] slzy, i když není to [G] znát,
jenom jsem [B] chtěl abyste viděli
[F] víc než jenom gesta a [G] tvář, aspoň vy,
co vás mám [C] rád. [G]

Blázny živí Bůh, jenže já už mám hlad,
komediant napůl, napůl bez víry chlap,
na stole zbylo mi pár bídnejch let,
nedopsanejch map,
znáte jenom špičku studený kry,
dole možná s hrdinou se objímá srab,
možná že pan Shakespear zapomněl pár vět,
když královně hrál.

Jak mi dochází dech nemám sílu to vzdát,
teď každý netopýr bdí, to je čas, kdy se toulám.
Dávno Tě znám v knížkách pohádkových
pročetl jsem chvíli, kdy usínáš a já se nedíval.
Jenom blázen a klaun nevěří ve věci příští
a že hlupák ruku nepodá to mi nevadí.

Bodláky ve vlasech

R: [G] Do vlasů bláznivej [Em] kluk mi [Am] bodláky [D] dával,
[Em] za tuhle [C] kytku pak [F] všechno chtěl [D] mít,
svatební [G] manuet [D] mi [Am7] na stýblo [H7] hrával,
[C] že prej se [D] musíme vzít. [G]

Zelený, voňavý dva prstýnky z trávy,
copak si holka víc může přát.
dozpívá manuet, čím tím míň mě baví
na tichou poštu si hrát.

[Em] Bez bolesti divný [D] trápení, [Em] suchej pramen těžko [D] pít,
[G] zbytečná [C] slova do []Em kamení [H7] rýt.
[G7] Na košili našich [C] zvyků, [F7] vlajou nitě od [B] knoflíků,
[Es] jeden je [C] muset a [Es] druhej je [G] chtít.

R: [G7] Do vlasů [C] bláznivej [Am] kluk mi bodláky [Dm][G]val,
[Am] za tuhle [F] kytku pak [B] všechno chtěl [G] mít,
svatební [C] manuet [G] ti na [D7] stýblo [E] hrával,
[F] my dva se [G] musíme [C] vzít.

Zelený, voňavý dva prstýnky z trávy,
nejsem si jistej zda víc umím dát,
vracím se zkroušenej, ale dobrý mám zprávy.
O tom, že dál tě mám rád.

Zelený, voňavý dva prstýnky z trávy,
copak si my dva víc můžem přát.
dál nám zní manuet a tím míň nás baví
na tichou poštu si hrát.

Zelený, voňavý……prstýnky voňavý.

První tání

Když první tání cesty sněhu zkříží
a nad ledem se voda objeví.
Voňavá zem se sněhem tiše plíží,
tak nějak líp se balím proč Bůh ví.

R: Přišel čas slunce zrození a tratí,
na kterejch potkáš kluky ze všech stran.
Hubenej Joe, Čára a Ušoun se ti vrátí
oživne kemp, jaro vítej k nám.

Kdo ví jak voní země, když se budí
pocit mám vždy jak rodil bych se sám.
Jaro je lék na řeči co nás nudí,
na lidi co chtěj zkazit život nám.

R:

Zmrznout by měla kéž by se to stalo,
srdce těch pánů co je jim vše fuk.
Pak bych měl naději, že i příští jaro
bude má země zdravá jako buk.

R:

Franky Dlouhán

Kolik je [C] smutného když [F] mraky černé [C] jdou,
lidem nad hla[G7]vou [F] smutnou dála[C]vou.
Já slyšel příběh který [F] velkou pravdu [C] měl,
za čas odletěl, [G7] [F] každý zapomněl. [C]

R: Měl kapsu [G7] prázdnou Franky Dlouhán,
po státech [F] toulal se jen [C] sám,
a že byl veselej [F] tak [C] každej měl ho rád.
[G7] Tam ruku k dílu mlčky přiloží
a [C] zase jede [Am] dál,
a každej kdo s ním [G7] chvilku byl,
tak [F] dlouho se [G7] pak smál. [C]

Tam kde byl pláč, tam Franky hezkou píseň měl,
slzy neměl rád chtěl se jenom smát.
A když pak večer ranče tiše usínaj,
Frankův zpěv jde dál nocí s písní dál.

R:

Tak Frankyho vám jednou našli přestal žít,
jeho srdce spí tiše smutně spí.
Bůh ví za co tenhle smíšek konce měl,
farář píseň pěl umíráček zněl.

R:

Anděl

[G] Z rozmláce[Em]nýho kostela [G] v krabici [D7] s kusem mýdla,
[G] přinesl [Em] jsem si anděla [G] poláma[D7]li mu [G] křídla.
[G] Díval se [Em] na mě oddaně, [G] já měl jsem [D7]trochu trému,
[G] tak vtiskl [Em] jsem mu do dlaně [G] lahvičku [D7] od par[G]fému.

R:A proto [Em] prosím věř mi [G] chtěl jsem ho [D7] žádat,
[G] aby mi [Em] mezi dveřmi [G] pomohl [D7] hádat
[G] co mě čeká [Em] [D7] a nemi[G] ne, co mě čeká [Em] [D7] a nemi[G]ne.

Pak hlídali jsme oblohu, pozorujíce ptáky,
debatujíce o Bohu a hraní na vojáky.
Do tváře jsem mu neviděl, pokoušel se ji schovat,
to asi ptákům záviděl, že mohou poletovat.

R:

Když novinky mi sděloval u okna do ložnice,
já křídla jsem mu ukoval z mosazný nábojnice.
A tak jsem pozbyl anděla, on oknem uletěl mi,
však přítel prý mi udělá novýho z mojí helmy.

R:

Otec a syn

Řemeslo zlý a starý mám,
těžko se líbit bude vám,
mne nikdo z lidí nemá rád,
pro úřad můj jsem prosím kat.

Řemeslo zlý a starý mám,
snad jednou odpustí mi Pán,
práce chutná mi jak blín,
vždyť rukou mou padl i můj syn.

Ruce měl v poutech svázaný,
na očích šál ten lesů král
a jeho sbor chór krkavčí.
Ruce měl v poutech svázaný,
na očích šál a já se bál
vykonat práci popravčí.
Slepený vlasy, vrásek pár,
z bejvalý krásy zbyl jen cár,
zato má rubáš s oprátkou,
kam pod ní končí cestu svou.

Sedraný šál a drsná tvář,
on trochu krad a je to žhář,
byl pozdní večer 1. máj
šel spát a zde s ním stál
já jeho kat.

Pod černým trámem s oprátkou,
pak dokonal ten lesů král
a jeho sbor chór krkavčí,
pod černým trámem s oprátkou,
já povinnost svou vykonal,
dřív otec jen, teď popravčí.

2x Osud si umí divně hrát,
otec a syn, zloděj a kat,
otec a syn, zloděj a kat,

Bláznova ukolébavka

[D] Máš má ovečko [A] dávno spát
i [G] píseň ptáků [D] končí,
kvůli nám přestal i [A] vítr vát,
jen [G] můra zírá zvenčí. [D]
[A] znám její zášť,
tak [G] vyhledej skrýš,
zas [A] má bílej plášť
a v [G] okně je mříž. [A]

R: [D] Máš má ovečko [A] dávno spát
a [G] můžeš hřát, ty mě [E] můžeš hřát.
Vždyť [D] přijdou se [G] ptát,
zítra zas [D] přijdou se [G] ptát,
jestli ty v [D] mých předsta[G]vách už mizíš. [D]

Máš má ovečko dávno spát
dnes máme půlnoc temnou,
zítra zas budou nám bláznům lát,
že ráda snídáš se mnou.
Proč měl bych jim lhát,
že jsem tady sám,
když tebe mám rád,
když tebe tu mám.

R:

Až se k nám právo vrátí

Chci sluncem být a ne planetou,
až se k nám právo vrátí.
Chci setřást bázeň staletou,
až se k nám právo vrátí.

R: Já čekám dál,
já čekám dál,
já čekám dál,
až se k nám právo vrátí.

Kam chci tam půjdu, co chci budu jíst,
až se k nám právo vrátí.
A na co mám chuť, to budu číst,
až se k nám právo vrátí.
Už nechci kývat, chci svůj názor mít
až se k nám právo vrátí.
Já chci svůj život jako člověk žít,
až se k nám právo vrátí.

R:

Chci klidně chodit spát a beze strachu vstávat,
až se k nám právo vrátí.
Své děti po svém vychovávat,
až se k nám právo vrátí.
Už se těším, až se narovnám,
až se k nám právo vrátí.
Své věci rozhodni si sám,
až se k nám právo vrátí.

R:

Zahrada ticha

Je tam brána zdobená, cestu otevírá,
zahradu zelenou, všechno připomíná.
Jako dým závojů duhou upředených,
vstupuješ do ticha, cestou vyvolených.

Je to březový háj, je to borový les,
je to anglický park, je to hluboký vřes.
Je to samota dnů, kdy jsi pomalu zrál,
v zahradě, kde sis za dětství hrál.

Kolik chceš tolik máš očí otevřených
a venku za branou leží studený sníh.
Z počátku uslyšíš, vítr a ptačí hlas,
v zahradě zelený, vejdou do ticha zas.

Světlo připomíná rána slunečných dnů,
v zahradě zelený, v zahradě beze snů.
Uprostřed závratí, sluncem prosvícených,
vstupuješ do ticha cestou vyvolených.

Zatímco se koupeš

Zatímco se [Hm] koupeš, [D] umýváš si záda,
[G] na největší [A7] loupež se ve mně [D] střádá,
[Gdim] tak jako [Hm] se dáváš vodě,
[Fdim] vezmu si tě [A7] já já zloděj.

Už v tom vážně plavu, za stěnou z umakartu
piju druhou kávu a kouřím třetí spartu
a za velmi tenkou stěnou
slyším, jak se mydlíš pěnou.

R: Nechej vodu [D] vodou, [G] jen ať si klidně [D] teče,
chápej že [Em] touha je touha a [G] čas se pomalu [D] vleče,
cigareta [em] hasne, káva [G] stydne, krev se [D] pění,
bylo by to [Em] krásné, kdyby srdce bylo [G] klidné, ale ono není. [D]

Zatímco se koupeš, umýváš si záda,
svět se se mnou houpe, všechno mi z rukou padá,
a až budeš stát na prahu,
všechny peníze dal bych za odvahu

Alison Gross

[Em] Když zapadlo [D] slunce a [G] vkradla se noc, [H7]
[Em] a v šedivých [D] mracích se [G] ztrácel [Am] den, [H7]
[Em] a když síly zla [D] ve tmě přev[G]zaly moc, [H7]
[Em] tu Alison [D] Gross vyšla z hradu ven. [Em]

Tiše se vplížila na můj dvůr,
a jak oknem mým na mne pohlédla,
tak jen kývla prstem a já musel jít,
a do komnat svých si mě odvedla.

R: [Em] Alison Gross a černý hrad, [D]
[G] ze zlověstných [D] skal jeho hradby ční, [Em]
Alison Gross, nejodpornější [D]
ze všech [G] čarodějnic [H7] v zemi sever[A]ní. [H7]

Složila mou hlavu na svůj klín,
a sladkého vína mi dala pít,
já můžu ti slávu a bohatství dát,
jen kdybys mě chtěl za milenku mít.

Mlč a zmiz babo odporná!
Slepý jak krtek bych musel být!
To radši bych na špalek hlavu chtěl dát
než Alison Gross za milenku mít.

R:

Přinesla plášť celý z hedvábí,
zlatem a stříbrem se celý skvěl.
kdybys jen chtěl se mým milencem stát,
tak dostal bys vše, co bys jenom chtěl.

Pak přinesla nádherný zlatý džbán,
bílými perlami zářící.
kdybys jen chtěl se mým milencem stát,
těch darů bys měl plnou truhlici.

R:

Tu k ohyzdným rtům zvedla černý roh,
a natřikrát na ten roh troubila,
a s každým tím tónem mě ubylo sil,
až všechnu mou sílu mi sebrala.

Pak Alison Gross vzala čarovnou hůl,
a nad mojí hlavou s ní kroužila,
a podivná slova si zamumlala,
a v slizkého hada mě zaklela.

R:

Tak uplynul rok a uplynul den,
a předvečer svátků Všech svatých byl,
a tehdy na místě, kde žil jsem jak had,
se zjevila královna lesních víl.

Dotkla se mě třikrát rukou svou,
a její hlas kletbu rozrazil,
a tak mi zas vrátila podobu mou,
že už jsem se dál v prachu neplazil.

R:

Generační

Šel průzračnou nocí a táhl z něj rum,
tak pět křížků moudrosti měl,
někde se rozdat chtěl.
Když opustil ves a poslední dům,
tak oheň v dálce uviděl
a tam se rozdat šel.

Jste proradná banda bláznivejch lidí,
na který my se dřem,
člověk se za vás červená,
stydí a diví co nosí den.

Tam uprostřed trampů byl i jeho kluk
a ten se pomalu zved.
Táto prosím tě mlč.
Když dostal facku, tak neřek ani muk
jen olíz robitej ret.
táto prosím tě mlč.

Kdo z nás je proradná banda bláznivejch lidí
a kdo se na nás dře?
Kdo jak se za nás červená, stydí a diví,
co nosí den.

Šel průzračnou nocí a táhl z něj rum,
tak pět křížků moudrosti měl.

Hejna včel

Nějak umírá nám láska,
my jako hejna divejch včel,
jdeme dál.
Každej vztah je vlastně sázka,
každý ráno může zmizet,
my jdeme dál.

R: Řekněte kdopak za to může,
kdo z nás má právo něco brát,
kdo učil lidi zlobu dýchat,
kdo na vojáky chce si hrát.

Už zase bohatejch je spousta
a čím víc peněz, lásky míň,
jdeme dál,
a tak nám zbývá jenom doufat,
že už zítra zítra snad,
budem dál.

R:

Nějak umírá nám láska,
my jako hejna divejch včel,
jdeme dál.

Hej kapitáne

[Dm] Moře už se vzteká, [F] stožár modře bliká,
[C] to nás právě varuje sám [Dm] svatej Eliáš,
proto každej smeká, [F] na palubu kleká,
[C] mezi zuby drtí otčenáš. [Dm]

R: [Dm] Hej kapitá[C]ne!
Jestli přeži[Dm]jem, tak se [C] nedoplatíš! [Dm]
Hej kapitá[C]ne!
Tenhle [Dm] vrak ti rozbi[C]jem
a ru[Dm]mu vypi[C]jem sedm [Dm] galonů
a [A7] ty to zaplatíš. [D]
[D] [A7] [D] [G] [D] [A7] [D]

Vítr plachty ničí, lana s náma cvičí,
za chvíli se briga kýlem na dno posadí,
my jsme chlapi ryzí, kterejm je strach cizí,
když natáhnem brka, nevadí.

R:

Krajina větrných mlýnů

Ahoj Peggy, jak dlouho jsem tě neviděl
tají ledy, vítr by novou trávu sel,
uvidím někdy úsměv tvůj a uslyším tvůj smích,
co slyším jak dřív.

Přichází čas, kdy struny hrají v moll,
někde je kaz, sháníš si náplast na tvůj bol,
jakpak jsi dlouho neviděl orla u zátoky
žiješ nudný roky.

R: Je opuštěná krajina větrných mlýnů,
a nalezená je pravda, co jsem ti říkal.
Je zahalená do staré pavučiny slibů,
věrných kamarádství, přísah a souhlasů.

Buď tedy zdráv, za čas jak víno dozrajem
a za mořem tam těžko si spolu zahrajem,
dopis má končit v naději,
takže ahoj Peggy, znovu tají ledy.

R:

Zatanči

Zatanči, má milá zatanči pro mé oči,
zatanči a vetkni nůž do mých zad,
ať tvůj šat, má milá, ať tvůj šat na zemi skončí,
ať tvůj šat, má milá rázem je sňat.

R: Zatanči, jako se okolo ohně tančí,
zatanči, jako na vodě loď,
zatanči, jako to slunce mezi pomeranči,
zatanči, a pak ke mně pojď.

Polož dlaň, má milá, polož dlaň na má prsa,
polož dlaň nestoudně na mou hruď,
obejmi, má milá, obejmi moje bedra,
obejmi je pevně a mojí buď.

R:

Nový den než začne, má milá, nežli začne
nový den, než začne nasyť můj hlad,
zatanči má milá, pro moje oči lačné,
zatanči a já budu ti hrát.

R:

Zachraňte koně

Peklo bylo ráj, když hořela stáj příteli,
věř mi koně pláčou, povídám,
to byla půlnoc, v tom křik o pomoc,
už letěly hejna kohoutů a bůh ví kam.

R: Zachraňte koně, křičel jsem tisíckrát,
žil jsem jen pro ně, bránil je nejvíckrát,
než přišla chvíle, kdy hřívy bílé,
pročesal plamen, spálil na troud.

Ohrady a stáj, a v plamenech kraj už nedýchal,
já viděl, jak to hříbě umírá,
klisna u něj a smuteční děj se odbývá,
jak tiše pláče, oči přivírá.

R:

Zachraňte koně, křičel jsem tisíckrát,
žil jsem jen pro ně, bránil je nejvíckrát,
zachraňte koně, křičel jsem tisíckrát,
zachraňte koně.

Plzeňská věž

Plzeňská věž převyšuje kopce,
ať si chodí s mojí milou kdo chce,
plzeňská věž převyšuje kopce,
ať si s mojí milou chodí kdo chce,
je, je, převyšuje, je, je,
převyšuje, je, je,
plzeňská věž.

Ona myslí, že to žádnej neví,
že tam za ní dva myslivci chodí.
Já tam chodil víc chodit nebudu,
miloval jsem a milovat nebudu.
já tam chodil….milovat nebudu.
je, je, převyšuje, je, je,
převyšuje, je, je, je, je, je,
plzeňská věž.

Psí známka

Psí známka na krku nedává záruku,
že jsi chlap.
Maskáče zelený a nohy sedřený,
tak se trochu trap.
Na záda Alici co nosej amíci
a před tebou je trať.

Ráno na ponču přilepený,
co studí jako láska ztracená.
V cancáku fotky nalepený,
tráva je deštěm políbená.

Tři blázni u ohně schoulený,
dávno už přestal hřát.
Ráno je nějak vyhulený,
vítej ho slovy: It‘s all right.

Vyrazíš do lesů a neznáš adresu,
kam hlavu dát.
A dáš si jointa, v tom je ta pointa,
začneš se smát.
Přes den zas pršelo a slunce brečelo,
proč? Chceš se ptát.

Ráno na ponču přilepený,
co studí jako láska ztracená.
V cancáku fotky nalepený,
tráva je deštěm políbená.

Dáme si točený, myslíme na ženy,
když kytara promluví,
lesem se touláme, u ohňů sedáme,
tak vysvětli to snobovi.
Žádná přetvářka, úřední vyhláška,
jsme to prostě my.

It‘s My Life

This ain‘t a song for the broken-hearted,
No silent prayer for the faith-de parted.
I ain‘t gonna be just a face in the crowed,
You‘re gonna hear my voice when I shout it out loud!

R: It‘s my life now or never,
I ain‘t gonna live forever.
I just want to live while I‘m alive.
Its my life,
My heart is like an open highway,
Like Frankie said. I did it my way.
I just wanna live while I‘m alive
Its my life!

This is for the ones who stood their ground,
For Tommy and Gina, who never backed down.
Tomorrow‘s getting harder make no mistake,
Luck ain‘t even lucky, got to make your own breakes

R:

Better stand tall when they‘re calling you out don‘t bend,
Don‘t breake, baby, don‘t back down!

R:

R:

Bedna od whisky

[Am] Dneska už mi [C] fóry ňák [Am] nejdou přes [E] pysky,
[A] stojím s dlouhou [C] kravatou na [Am] bedně [E] od whi[Am]sky.
Stojím s dlouhým [C] obojkem, [Am] jak stájovej [E] pinč,
[Am] tu kravatu, [C] co nosím, mi [Am] navlík [E] soudce [A] Lynč.

R: Tak kopni do tý [D] bedny, ať [E] panstvo neče[A]ká,
jsou dlouhý schody [D] do nebe a [E] štreka dale[A]ká,
do nebeskýho [D] baru, já [E] sucho v krku [A] mám,
tak kopni do tý [D] bedny, ať [E] na cestu se [A] dám-[Am]ám

Mít tak všechny bedny od whisky vypitý,
postavil bych malej dům na louce ukrytý.
Postavil bych malej dům a z okna koukal ven
a chlastal bych tam s Billem a chlastal by tam Ben.

R:

Kdybys se, hochu, jen pořád nechtěl rvát,
nemusel jsi dneska na týhle bedně stát.
Moh jsi někde v suchu tu svoji whisky pít,
nemusel jsi dneska na krku laso mít.

R:

Až kopneš do tý bedny, jak se to dělává,
do krku mi zůstane jen dírka mrňavá.
Jenom dírka mrňavá a k smrti jenom krok,
mám to smutnej konec a whisky ani lok.

R:

Buráky

Když [D] Sever válčí s Jihem a [G] zem jde do vál[D]ky,
na polích místo bavlny teď [E] rostou bod[A7]láky,
Ve [D] stínu u silnice vidím [G] z Jihu vo[D]jáky,
jak flákaj se tam s kvérem a [A7] louskaj bu[D]ráky.

R: Hej hou, hej hou, nač [G] chodit do vál[D]ky,
je lepší doma sedět a [E] louskat [A7] buráky.
[D] Hej hou, hej hou, nač [G] chodit do vál[D]ky,
je lepší doma sedět a [A7] louskat burá[D]ky.

Plukovník je v sedle, volá: „Yankeeové jdou,“
mužstvo stále křičí, že dál už nemohou,
plukovník se otočí a koukne do dálky,
jak jeho slavná armáda teď louská buráky.

R:

Až tahle válka skončí a my zas budem žít,
svý milenky a ženy zas půjdem políbit,
pak zeptaj se tě: „Hrdino, cos dělal za války?“
„Já flákal jsem se s kvérem a louskal buráky.“

R:

Chodím po Brodwayi

Chodím po Brodwayi hladov sem a tam,
chodím po Brodwayi hladov sem a tam,
chodím po Brodwayi, po Brodwayi,
po Brodwayi hladov sem a tam.

R: Singi jau, jau, jupi, jupi, jau,
singi jau, jau, jupi, jupi, jau.
Singi jau, jau, jupi, jau, jau, jupi,
singi jau, jau, jupi, jupi, jau.

Práci nedostanu, černou kůži mám,
práci nedostanu, černou kůži mám,
práci nedostanu, nedostanu,
protože já černou kůži mám.

R:

Moje černé děti mají stále hlad,
moje černé děti mají stále hlad,
moje černé děti, černé děti,
moje děti mají stále hlad.

R:

A já pevně věřím, že zas přijde den,
a já pevně věřím, že zas přijde den,
a já pevně věřím, pevně věřím,
že zas černoch bude svoboden.

R:

Černý muž

Černý muž pod bičem otrokáře žil,
černý muž pod bičem otrokáře žil,
černý muž pod bičem otrokáře žil,
kapitán John Brown to zřel.

R: Glory, glory aleluja,
glory, glory aleluja,
glory, glory aleluja,
kapitán John Brown to zřel.

3x Sebral z Virginie černých přátel šik,
prapor svobody tam zdvih.

R: …prapor svobody tam zdvih.

3x V čele věrných město Herpers-Fevry jal,
právo vítězí i čest.

R: …právo vítězí i čest.

3x Hrstka statečných však udolána jest,
kapitán John Brown je jat.

R: …kapitán John Brown je jat.

3x Zvony Charlestownu z dáli temně zní,
poslední to Johnův den.

R: …poslední to Johnův den.

3x John Brown mrtev jest a jeho tělo tlí,
jeho duch však kráčí dál.

R: …jeho duch však kráčí dál.

Rovnou

Tak už jsem ti teda fouk,
prsten si dej za klobouk,
nechci tě znát, já neměl jsem tě rád,
to ti říkám rovnou.

R: Rovnou, jó tady rovnou,
rovnou, jó tady rovnou,
prostě tě pic a nehledej mě víc,
to ti říkám rovnou.

Z Kentucky do Tenessee,
přes hory a přes lesy,
z potoků vodou já smejvám stopu svou,
to ti říkám rovnou.

R:

Severní vítr

Jdu s děravou patou, mám horečku zlatou,
jsem chudý, jsem sláb, nemocen.
Hlava mě pálí a v modravé dáli
se leskne a třpytí můj sen.

Kraj pod sněhem mlčí, tam stopy jsou vlčí,
tam zbytečně budeš mi psát.
Sám v dřevěné boudě sen o zlaté hroudě
já nechám si tisíckrát zdát.

R: Severní vítr je krutý,
počítej lásko má s tím.
K nohám ti dám zlaté pruty,
nebo se vůbec nevrátím.

Tak zarůstám vousem a vlci už jdou sem,
už slyším je výt blíž a blíž.
Už mají mou stopu, už větří, že kopu
svůj hrob a že stloukám si kříž.

Zde leží ten blázen, chtěl dům a chtěl bazén
a opustil tvou krásnou tvář.
Mám plechovej hrnek a pár zlatejch zrnek
a nad hrobem polární zář.

R:

Stará archa

R: Já mám kocábku náram, náram, náram,
kocábku náram, náramnou.
Já mám kocábku náram, náram, náram,
kocábku náram, náramnou.
Archa má cíl, archa má směr,
plaví se k Araratu na sever.
Já mám kocábku náram, náram, náram,
kocábku náram, náramnou.
Já mám kocábku náram, náram, náram,
kocábku náram, náramnou.

Pršelo a blejskalo se sedm neděl, kocábku náram, náramnou,
Noe nebyl překvapenej, on to věděl, kocábku náram, náramnou,

R:

Šem, Ham a Jáfet byli bratři rodní, kocábku náram, náramnou,
Noe je dal svolat ještě před povodní, kocábku náram, náramnou,
nakázal jim naložit ptáky savce, kocábku náram, náramnou,
ryby nechte, zachrání se sami hladce, kocábku náram, náramnou.

R:

Přišla bouře, zlámala jim pádla, vesla, kocábku náram, náramnou,
v tom přilétla holubice, snítku nesla, kocábku náram, náramnou,
když přistáli, vyložili náklad celý, kocábku náram, náramnou,
ještě že tu starou, dobrou archu měli, kocábku náram, náramnou.

R:

Tisíc mil

V nohách mám už tisíc mil,
stopy déšť a vítr smyl
a můj kůň i já jsme cestou znaveni.

R1: Těch tisíc mil, těch tisíc mil,
má jeden směr a jeden cíl,
bílej dům, to malý bílý stavení.

Je tam stráň a příkrej sráz,
modrá tůň a bobří hráz,
táta s mámou, který věřej dětskejm snům.

R2: Těch tisíc mil, těch tisíc mil,
má jeden směr a jeden cíl,
jeden cíl, ten starej známej bílej dům

V nohách mám už tisíc mil,
teď mi zbejvá jen pár chvil,
cestu znám a ta se tam k nám nemění.

R1:

Kousek dál a já to vím,
uvidím už stoupat dým,
šikmej štít nad střechy ční až k nebesům.

R2:

Valčíček

R: Tuhle písničku chtěl bych ti, lásko, dát,
ať ti každej den připomíná,
toho, kdo je tvůj, čí ty jsi a kdo má rád,
ať ti každej den připomíná,
toho, kdo je tvůj, čí ty jsi a kdo má rád,
ať ti každej den připomíná.

Kluka jako ty hledám už spoustu let,
takový trochu trhlý mý já,
dej mi ruku, pojď, půjdem šlapat náš svět,
i když obrovskou práci to dá.

Fakt mi nevadí, že nos jak bambulku máš,
ani já nejsem žádnej ideál,
hlavně co uvnitř nosíš a co ukrýváš,
to je to pouto, co vede nás dál.

R:

Okoř

Na Okoř je cesta jako žádná ze sta,
vroubená je stromama.
Když jdu po ní v létě, samoten na světě,
sotva pletu nohama.
Na konci té cesty trnité, stojí krčma jako hrad.
Tam zapadli trampi, hladoví a sešlí, začli sobě notovat.

R: Na hradě Okoři světla už nehoří,
bílá paní šla už dávno spát.
Ta měla ve zvyku, podle svého budíku,
o půlnoci chodit strašívat.
Od těch dob, co jsou tam trampové,
nesmí z hradu pryč.
A tak dole v podhradí se šerifem dovádí,
on jí sebral od komnaty klíč.

Jednoho dne z rána roznesla se zpráva,
že byl Okoř vykraden.
Nikdo neví dodnes, kdo to tenkrát odnes,
nikdo nebyl dopaden.
Šerif hrál celou noc mariáš s bílou paní v kostnici,
místo aby hlídal, zuřivě ji líbal, dostal z toho zimnici.

R:

Rodné údolí

Cesta má přede mnou v dáli mizí,
každý krok v srdci mém zabolí,
zakrátko bude mi všechno cizí,
nespatřím své rodné údolí.

R: Zavolám nashledanou, nashledanou,
nashledanou rodné údolí.
Zavolám nashledanou, nashledanou,
při vzpomínce srdce zabolí.

Oči mé nevidí, jak se stmívá,
nevidí, co jsem měl tolik rád,
jediné, co mi teď ještě zbývá,
rodnému údolí sbohem dát.

R:

Proč se den za každou nocí vrací,
proč se čas na chvíli nezastaví?
Nemusel bych ti své sbohem dáti,
moh bych žít ve svém rodném údolí.

R:

Little Big Horn

Tam, kde leží Little Big Horn je indiánská zem,
tam přijíždí generál Custer se svým praporem,
modrý kabáty jezdců, stíny dlouhých karabin
a z indiánských signálů po nebi letí dým.

R: Říkal to Jim Bridger, já měl jsem v noci sen,
pod sedmou kavalerií jak krví rudne zem.
Kmen Siouxů je statečný a dobře svůj kraj zná,
proč Custer neposlouchá ta slova varovná.

Tam blízko Little Big Hornu šedivou prérií
táhne generál Custer se svou kavalerií,
marně mu stopař Bridger radí „Zpátky povel dej!“
Jedinou možnost ještě máš, život si zachovej.

R:

Tam blízko Little Big Hornu se vznáší smrti stín.
Padají jezdci z koní výstřely z karabin,
límce modrých kabátů barví krev červená,
kmen Siouxů je statečný a dobře svůj kraj zná.

R:

Pak všechno ztichlo, jenom tam-tam duní nad krajem,
v oblacích prachu mizí Siouxů vítězný kmen,
cáry vlajky hvězdnatý po kopcích vítr vál,
tam uprostřed svých vojáků leží i generál.

R:

Dej mi víc své lásky

Vymyslel jsem spoustu nápadů aú,
co podporujou dobrou náladu aú,
hodit klíče do kanálu,
sjet po zadku holou skálu,
v noci chodit strašit do hradu.

R: Má drahá dej mi víc, má drahá dej mi víc,
má drahá dej mi víc své lásky aú,
já nechci skoro nic, já nechci skoro nic,
já chci jen pohladit tvé vlásky aú.

Dám si dvoje housle pod bradu aú,
v bílé plachtě chodím pozadu aú,
úplně malancholicky
s citem pro věc, jako vždycky,
vyrábím tu hradní záhadu.

R:

Nejlepší z těch divnejch nápadů aú,
mi dokonale zvednul náladu aú,
natrhám ti sedmikrásky,
tebe celou s tvými vlásky
zamknu si na sedm západů aú, aú, aú, aú.

Holubí dům

Zpívám ptákům a zvlášť holubům,
stával v údolí mém starý dům,
ptáků houf zalétal ke krovům,
měl jsem rád holubích křídel šum.
Vlídná dívka jim házela hrách,
mávání perutí výří prach,
ptáci krouží a neznají strach,
měl jsem rád starý dům, jeho práh.

R: Hledám dům holubí, kdopak z vás cestu ví?
Míval stáj roubenou, bílý štít.
Kde je dům holubí a ta dívka, kde spí, vždyť to ví,
že jsem chtěl pro ni žít.

Sdílný déšť vypráví okapům,
bláhový, kdo hledá tenhle dům.
Odrůstáš chlapecký střevícům,
neslyšíš holubích křídel šum.
Nabízej úplatou cokoli,
nepojíš cukrových homolí,
můžeš mít třeba zrak sokolí,
nespatříš ztracené údolí.

R:

Zpívám ptákům a zvlášť holubům,
stával v údolí mém starý dům.

Jaro

My čekali jaro a zatím přišel mráz.
Tak strašlivou zimu nepoznal nikdo z nás.
Z chýší dřevo mizí a mouka ubývá,
do sýpek se raděj už nikdo nedívá.
Z těžkých černých mraků se stále sypal sníh
a vánice sílí v poryvech ledových.
Zvěř z okolních lesů nám stála u dveří
a hladoví ptáci přilétli za zvěří
a stále blíž.

Pak jednoho dne večer, to už jsem skoro spal,
když vystrašený soused na okno zaklepal:
Můj chlapec doma leží, v horečkách vyvádí,
já do města bych zajel, snad doktor poradí.
Půjčil jsem mu koně a když sedlo zapínal,
dříve, než se rozjel, jsem ho ještě varoval,
Nejezdi naší zkratkou, je tam velký sráz,
a v téhleté bouři tam snadno zlámeš vaz,
tak neriskuj!

Na to chmurný ráno dnes nerad vzpomínám,
na tu hroznou chvíli, když kůň se vrátil sám.
Trvalo to dlouho, než se vítr utišil,
na sněhový pláně si každý pospíšil.
Jeli jsme tou zkratkou až k místu, které znám,
kterým bych té noci nejel ani sám.
Pak ho někdo spatřil, jak leží pod srázem,
krev nám tuhla v žilách nad tím obrazem,
já klobouk sňal.

Někdy ten, kdo spěchá se domů nevrací.

Jožin z bažin

Jedu takhle tábořit Škodou sto na Oravu.
Spěchám, proto riskuji projíždím přes Moravu.
Řádí tam to strašidlo, vystupuje z bažin,
žere hlavně Pražáky, jmenuje se Jožin.

R1: Jožin z bažin močálem se plíží,
Jožin z bažin k vesnici se blíží.
Jožin z bažin už si zuby brousí,
Jožin z bažin kouše, saje, rdousí.
Na Jožina z bažin, koho by to napadlo,
platí jen a pouze práškovací letadlo.

Projížděl jsem dědinou cestou na Vizovice.
Přivítal mě předseda,, řek mi u slivovice:
„Živého či mrtvého Jožina kdo přivede,
tomu já dám za ženu dceru a půl JZD.“

R:

Říkám: “Dej mi, předsedo, letadlo a prášek,
Jožina ti přivedu, nevidím v tom háček.“
Předseda mi vyhověl, ráno jsem se vznesl,
na Jožina z letadla prášek pěkně klesl.

R2: Jožin z bažin už je celý bílý,
Jožin z bažin z močálu ven pílí.
Jožin z bažin dostal se na kámen,
Jožin z bažin, tady je s ním amen.
Jožina jsem dohnal, už ho držím, jihohó,
každá kačka dobrá, prodám já ho do zoó.

Snad jsem to zavinil já

Zas jsi tak smutná,
kdo se má na to koukat,
nic jíst ti nechutná,
v hlavě máš asi brouka.

Tak nezoufej nic to není,
za chvíli se to změní.
Snad jsem to zavinil já.

Zkus zapomenout na všechno,
co je pouhou tou tmou,
obarvenou na černo
smutnou touhou.

Tak nezoufej nic to není,
za chvíli se to změní.
Snad jsem to zavinil já .

Já, já, já - já, já, já.
Jááá, jááá, jááá.

Taky jsem se narodil bos

Taky jsem se narodil bos, jako každý chlap,
a kromě dvou půlek neměl nic.
Taky jsem se narodil bos, když mě přines čáp ,
a spustil jsem rámus z plných plic.

Taky jsem se narodil bos, něco do čtyř kil,
a rozum až s léty začal brát.
Dlouho jsem tak za ranních ros bosky šlapal jíl,
a nedělní botky neměl rád.

My měli roucha stejně průhledná,
když jsme jen sáli z mléčných žláz,
a náš bosý věk měl, to bych řek, tisíc krás.

Jen že mráz jak šel z hor, obul nás do bačkor.

Taky jsem se narodil bos, jako každý kluk,
a sousedům slívy chodil krást.
Poštípaný od včel a vos, to mi bylo fuk,
a pod hlavu k spánku stačil chrást.

Je v Mléčné dráze mince stříbrná,
tu věnem dostal každý z nás.
A náš bosý věk měl, to bych řek, tisíc krás.

Proč jen mráz jak šel z hor, obul nás do bačkor.

Škoda, že už nechodím bos, kapsy plné slív,
že nenajdu sílu přelézt plot.
Neohrnuj nade mnou nos, později či dřív,
i ty přijmeš zákon teplých bot.

Všechny mráz jak šel z hor, obul nás do bačkor,
zbavil nás s noblesou bosých snů, kdeže jsou.

Ó jsou, snad jsou, snad jsou, někde jsou
Ano jsou, někde jsou, někde jsou, snad jsou

Já budu chodit po špičkách

Zavři pusu a jdi spát, vždyť už bude brzo den,
nech si o mně něco zdát, ať je krásný ten tvůj sen.

R: Já budu chodit po špičkách,
snad tě tím nevzbudím,
a až slunce vyjde v tmách,
polibkem tě probudím.

Jdi si lehnout, ať už spíš, ať z toho snu něco máš,
ráno, až se probudíš, polibek mi taky dáš.

R:

Rozhoď vlasy na polštář a sni o mně krásnej sen,
nebo ráno nepoznáš, že je tady nový den.

R:

Náhrobní kámen

Když půjdeš po cestě, kde růže vadnou,
kde rostou stromy bez listí.
Tak vyjdeš na místo, kde tvý slzy spadnou,
na hrob, co nikdo nečistí.

Jen starej rozbitej, náhrobní kámen,
řekne ti, kdo nemoh už dál.
Tak sepni ruce svý a zašeptej amen,
ať jsi tulák nebo král.

Recitace:
Dřív děvče chodilo s kyticí růží,
rozdávat lidem štěstí a svůj smích,
oči jí maloval sám Bůh černou tuší,
pod jejím krokem tál sníh.

Všem lidem dávala náručí plnou,
sázela kytky podél cest.
Jednou však zmizela a jako když utne,
přestaly růže náhle kvést.

Pak jsem ji uviděl, ubohou vílu,
na zvadlých květech věčně snít.
všem lidem rozdala svou lásku a sílu,
že sama dál nemohla žít.

Tak jsem jí postavil náhrobní kámen,
a čerstvé růže jsem tam dal.
Pak jsem se pomodlil a zašeptal amen,
a svojí píseň jsem jí hrál.

Bratříčku zavírej vrátka

[Em] Bratříčku nevzlykej, to nejsou [G] bubáci
[D] Vždyť už jsi velikej, to jsou jen [H7] vojáci
[C] Přijeli v hranatých, železných maringot[H7]kách

Se slzou na víčku hledíme na sebe
Buď se mnou, bratříčku, bojím se o tebe
Na cestách klikatých, bratříčku v polobotkách

[Em] Prší [Hm] a [Em] venku [Hm] se [Em] setmě[Hm]lo [Em] [Hm]
[Em] Tato [H] noc [Em] nebu[Hm]de [Em] krát[Hm][Em]
[Em] Berán[Hm]ka [C] vlku [Hm] se [Em] zachtělo
[C] Brat[Hm]ří[Em]čku zavřel jsi vrátka?

Bratříčku nevzlykej, neplýtvej slzami,
nadávky polykej a šetři silami.
Nesmíš mi vyčítat, jestliže nedojdeme.

Nauč se písničku, není tak složitá,
opři se bratříčku, cesta je rozbitá.
Budeme klopýtat, zpátky už nemůžeme.

Prší a venku se setmělo,
tato noc nebude krátká.
Beránka vlku se zachtělo,
Bratříčku zavírej vrátka, zavírej vrátka...

Morituri te salutant

Cesta je prach a štěrk a udusaná hlína,
a šedé šmouhy kreslí do vlasů.
A z hvězdných drah má šperk, co kamením se spíná,
a pírka touhy z křídel Pegasů.

Cesta je bič, je zlá jak pouliční dáma,
má v ruce štítky, v pase staniol.
A z očí chtíč jí plá, když háže do neznáma,
dvě křehké snítky rudých gladiol.

Seržante, písek je bílý jak paže Daniely,
počkejte chvíli, mé oči uviděly,
tu strašně dávnou vteřinu zapomnění,
seržante mávnou a budem zasvěceni.
Morituri te salutant, morituri te salutant

Tou cestou dál jsem šel, kde na zemi se zmítá,
a písek víří křídlo holubí.
A marš mi hrál zvuk děl, co uklidnění skýtá,
a zvedá chmýří, které zahubí.

Cesta je tér a prach a udusaná hlína,
mosazná včelka od vlkodlaka.
Rezavý kvér, můj brach a sto let stará špína,
a děsně velká bílá oblaka.

Jasná zpráva

Skončili jsme jasná zpráva,
proč o tebe zakopávám dál,
projít bytem já abych se bál,
dík tobě se vidím zvenčí,
připadám si starší menší sám,
kam se kouknu kousek tebe mám.

R: Pěnu s vůní jablečnou,
vyvanulý sprej,
telefon co ustřihlas mu šňůru,
knížku krásně zbytečnou,
co má lživý děj,
píše se v ní jak se lítá vzhůru,
lítá vzhůru, ve dvou vzhůru.

Odešlas mi před úsvitem,
mám strach bloudit vlastním bytem sám,
kam se kouknu kousek tebe mám.

R:

Skončili jsme jasná zpráva,
není komu z okna mávat víc,
jasná zpráva, rub co nemá líc.

Okno mé lásky

Kdo tě líbá, když ne já?
Kdo tě hlídá, když ne já?
Okno v přízemí je zavřené i dnes, lásko má.

R: A v jeho lesku vidí přicházet,
sebe ve věku patnáct let,
a znovu říkám spoustu něžných vět:
ty, já, jsme my, my a náš je svět.

Kdo ti zpívá, když ne já?
Kdo tě mívá, když ne já?
Okno v přízemí je zavřené i dnes, lásko má.

R:

Kdo tě budí, když ne já?
Kdo tě nudí, když ne já?
Okno v přízemí je zavřené i dnes, lásko má.

R:

Kdo tě hladí, když ne já?
Kdo tě svádí, když ne já?
Kdo tě zradí, když ne já?
Ty, já, jsme my, my a náš je svět.

Osmý den

Z kraje týdne málo jsem ti vhod,
ve středu pak ztrácíš ke mně kód,
sedmý den jsem s tebou i když sám,
osmý den schází nám.

V pondělí máš důvod k mlčení,
ve středu mě pláčem odměníš,
v neděli už nevím, že tě mám,
osmý den schází nám.

R: Tužku nemít nic mi nepovíš,
řekni prosím aspoň přísloví,
osmý den je nutný já to vím,
sedm nocí spíš, jen spíš, vždyť víš,

Někdo to rád horké, jiný ne,
mlčky naše láska pomine,
pak si řeknem v duchu, každý sám,
osmý den scházel nám.

R.

Povídej

Povídej, jestli tě má hodně rád, víc než já,
jestli když večer jdeš spát ti polibek dá,
tak jako já, to už je dávno,
tak povídej, hej povídej.

Povídej nechal tě být, vždyť měl tě tak rád,
nebos ho nechala jít, když šel s jinou spát,
tak jako mě, to už je dávno,
tak povídej, hej povídej.

Povídej,
jestli se ti po mně stýská, když jdeš večer spát,
jestli když večer se blýská, nepřestala ses bát.

Povídej, ne já se nevrátím, jdi domu spát,
svou lásku ti vyplatím, víc nemůžu dát,
jak jsem dal dřív, to už je dávno,
tak povídej, hej povídej,
povídej, povídej povídej.

Help!

HELP! I need somebody,
HELP! Not just anybody,
HELP! You know i need someone,
HELP!

When I was younger, so much younger than today,
I never needed anybody's help in any way,
But now these days are gone, I'm not so self-assured,
Now I find I've changed my mind, and opened up the doors.

Help me if you can I'm feeling down,
And I do appreciate you being round,
Help me get my feet back on the ground,
Won't you please, please help me.

And now my life has changed in oh so many ways,
My independence seemed to vanish in the haze,
But every now and then I feel so insecure,
I know that I just need you like I've never done before.

Help me if you can I'm feeling down,
And I do appreciate you being round,
Help me get my feet back on the ground,
Won't you please please help me,
Help me!, Help me!

Ob-La-di Ob-La-Da

Desmond has a barrow in the market place,
Molly is a singer in a band,
Desmond says to Molly - girl I like your face,
And Molly says this as she takes him by the hand.

R: Obladi, oblada life goes on bra,
Lala how the life goes on,
Obladi, oblada life goes on bra,
Lala how the life goes on.

Desmond takes a trolley to the jewellers stores,
Buys a twenty carat golden ring,
Takes it back to Molly waiting at the door,
And as he gives it to her she begins to sing.

R:

In a couple of years they have built,
A home sweet home,
With a couple of kids running in the yard,
Of Desmond and Molly Jones.

Happy ever after in the market place,
Desmond lets the children lend a hand,
Molly stays at home and does her pretty face,
And in the evening she still sings it with the band.

R:

Ak nie si moja

Ak nie si moja, potom neviem čia si,
máš detskú tvár a hrozne dobré vlasy,
za tisíc dotykov postačí jediný,
môžme byť obaja vinni aj bez viny, Ó - Ó - Ó.

Ak nie si moja, potom neviem čia si,
máš detskú tvár a hrozne dobré vlasy,
cestičkou vo vlasoch prídem ti v ústrety,
pesnička o nás dvoch už nie je pre deti,

Všetci nám môžu závidieť,
vravia že lásky dávno niet,
všetci nám môžu závidieť,
že ťa mám rád.

Zostaňme takto chvíľku stáť,
na všetko krásne máme čas,
viem, že si práve, práve tá,
ktorú mám rád.

Holky z naší školky

Majdalenka, Apolenka s Veronikou,
a taky Věrka, Zdeňka, Majka, Lenka s Monikou,
no jasně Klára, Ančí, Bára, Mančí už nevím čí,
to všechno byly holky z naší školky senzační.

Jé, jé, jé - kdepak ty fajn holky jsou,
a kde maj hračky svý,
ty naše lásky tříletý.
Pá, pá, pá - řekli jsme pá před školkou,
bylo nám právě šest,
a začlo další dívčí šou.

Ve škole Daniela, Michaela s Romanetou,
a taky Adriana, Mariana se Žanetou,
a hlavně prima Radka, kamarádka, co všechno ví,
tyhlety holky byly naše víly školních dní.

Jé, jé, jé - kdepak ty fajn holky jsou,
a kde maj v žákovský,
naše lásky klukovský.
Čau, čau, čau - řekli jsme čau před školou,
táhlo nám na patnáct,
a začlo další dívčí šou.

Na gymplu bezva Šárka, třída Klárka, Táňa jak sen,
a taky senza Jenka v podkolenkách, veselá jen,
a všechny v sexy tričku postavičku měli ham ham,
no prostě prima štace, inspirace k maturám.

Jé, jé, jé - kdepak ty fajn holky jsou,
a kde maj zazděný,
ty naše lásky vysněný.
Au, au, au - vzdychli jsme au, čau a pá,
už se dál nekoná,
žádná dívčí školní šou.

I když pak poznali jsme spoustu dalších dívek a jmen,
plavovlásky, černovlásky, žár i sen,
v rytmu diska, z dálky - zblízka, i v náručí,
přesto jsou stále holky z naší školky nejhezčí.

Jé, jé, jé - kdepak ty fajn holky jsou,
a kde maj cůpky svý,
ty naše lásky tříletý.
Pá, pá, pá - říkáme dál před školkou,
to se ví, léta jdou,
ale ty holky nestárnou.

Modrá je dobrá

Modrá je planeta, kde můžete žít,
modrá je voda, kterou musíme pít,
modrá je obloha, když odejde mrak,
modrá je dobrá - už je to tak.

Modrá je Milka, ta naše kráva,
modrá je prej v Americe tráva,
modrá údajně je polární liška,
senzačně modrá je i moje vojenská knížka.

Jako nálada, když zahrajou poslední kus,
modrá je naděje, láska i moje blues,
jako barva, kterou mám prostě rád,
modrá je dobrá - už je to tak.

Modrá je Raketa, ta moje holka,
modrá je vzpomínka na Mikiho Volka,
velká rána je modrej přeliv,
modrý oko má i černej šerif.

Jako nálada, když zahrajou poslední kus,
modrá je naděje, láska i moje blues,
jako barva, kterou mám prostě rád,
modrá je dobrá - už je to tak.

Hrobař

V mládí jsem se učil hrobařem,
jezdit s hlínou, jezdit s trakařem,
Kopat hroby byl můj ideál.

Jezdit s hlínou, jezdit s vozíkem,
s černou rakví, s bílým pomníkem,
toho bych se nikdy nenadál.

Že do módy příjde kremace,
černý hrobař bude bez práce,
toho bych se nikdy nenadál.

Kolem projel vůz milionáře,
záblesk světel pad mi do tváře,
marně skřípou kola brzdící.

Stoupám vzhůru, stoupám ke hvězdám,
tam se s černou rakví neshledám,
sbohem bílé město zářící.

Sbohem moje město,
vzpomínat budu přesto,
jak jsem poznal tvůj smích a tvůj pláč.

Na na na na ...

František

Na hladinu rybníka svítí sluníčko,
a kolem stojí v hustém kruhu topoly,
které tam zasadil jeden hodný člověk,
jmenoval se František Dobrota.

František Dobrota - rodák z blízké vesnice,
měl hodně dětí a jednu starou babičku,
která, když umírala, tak mu řekla: Františku,
teď dobře poslouchej, co máš všechno udělat.

R: BALABAMBAM - BALABAMBAM
BALABAMBAM - BALABAMBAM ...
a kolem rybníka nahusto nasázet topoly.

František udělal všechno, co mu řekla,
a po snídani poslal děti do školy,
žebřiňák s nářadím dotáhl od chalupy k rybníku,
vykopal díry a zasadil topoly.

Od té doby vítr na hladinu nefouká,
takže je klidná jako velké zrcadlo,
sluníčko tam svítí vždycky rádo,
protože v něm vidí Františkovu babičku.

R:

Variace na renesanční téma

Láska je jako Večernice, plující černou oblohou,
zavřete dveře na petlice, zhasněte v domě všechny svíce,
opevněte svoje těla, vy, kterým srdce zkameněla.

Láska je jako krásná loď, která ztratila kapitána,
námořníkům se třesou ruce a bojí se, co bude zrána,
láska je jako bolest z probuzení, horké ruce hvězd,
které ti oknem do vězení květiny sypou ze svatebních cest,
které ti oknem ...

Láska je jako Večernice, plující černou oblohou,
náš život hoří jako svíce a mrtví milovat nemohou,
náš život hoří jako svíce a mrtví milovat nemohou.

Štěstí je krásná věc

Například východ slunce a vítr ve větvích,
anebo píseň tichou jak padající sníh,
tak to prý nelze koupit za žádný peníze,
jenže zbejvá spousta věcí a ty koupit lze.

R: Jo - vždyť víš, štěstí je krásná věc,
vždyť víš, štěstí je krásná věc,
štěstí je tak krásná a přepychová věc,
ale prachy si za něj nekoupíš.

Jo kartón marlborek a taky porcelán,
s modrejma cibulkama, tapety, parmezán,
pět kilo uheráku nebo džínsy Calvin Klein,
tak možná, že to není štěstí, ale je to fajn.

R:

Například východ slunce a vítr ve větvích,
anebo píseň tichou jak padající sníh,
tak to prý nelze koupit za žádný peníze,
jenže zbejvá spousta věcí a ty koupit lze.

Takovej východ slunce je celkem v pořádku,
peníze mám ale radši, ty stojej za hádku,
a proto když se dočtu o zemětřesení,
nebo o bouračce - no tak řeknu: K neuvěření!

R:

Jednou mi fotr povídá

Jednou mi fotr povídá,
zůstali jsme už sami dva,
a že by si chtěl taky začít žít.

Nech si to projít palicí,
a nevracej se s opicí,
snaž se mě, hochu, trochu pochopit.

R: Já šel, šel dál, Bejby, kam mě Pánbůh zval,
já šel, šel dál, Bejby, a furt jen tancoval,
na každý divný hranici,
na policejní stanici,
hrál jsem jenom rock and roll for you.

Přiletěl se mnou černej čáp,
zobákem dělal kvaky kvak,
a nad kolíbkou Elvis Presley stál.

Obrovskej bourák v ulici,
po boku krásnou slepici,
a lidi šeptaj: Přijel ňákej král.

R:

Pořád tak ňák nemohu,
chytit štěstí za nohu,
a nemůžu si najít klidnej kout.

Bláznivý ptáci začnou řvát,
a nový ráno šacovat,
a do mě vždycky pustí silnej proud.

R:

Panenka

Co skrýváš za víčky a plameny svíčky,
snad houf bílých holubic nebo jen žal?
Tak odplul ten prvý den, zmáčený krví,
ani pouťovou panenku nezanechal.

R: Otevři oči, ty uspěchaná,
dámo uplakaná,
otevři oči, ta hloupá noc skončí,
a mír je mezi náma.

Už si oblékni šaty i řetízek zlatý,
a umyj se, půjdeme na karneval.
A bílou kůži ti napíšu tuší,
že dámou jsi byla a zůstáváš dál.

R:

Medvídek

Dlouhá noc a mně se stýská moc,
pro tebe malý dárek mám,
přes hory přes ploty,
medvídek z Bogoty už letí.

Medvídek plyšový, na cestě,
křížový, Bůh ho ochrání,
před smečkou římskejch psů,
a jejich úřadů ti posílá,
lásku, co v bříšku má.

R: Medvídek z Bogoty usnul a sní,
na kříži z Golgoty spí,
za třicet stříbrných,
z medvídka padá sníh,
no a ti římští psi,
ho sjíždějí na saních o vánocích.

Nesvatá hodina medvídka proklíná,
že odhodil korunu bez trnů,
medvídek ospalý,
pod křížem pokleká, chce pít.

Kalichem sladkosti medvídka napustí,
do bříška, jak to má rád,
koruna plyšová, vánoční cukroví,
nikdo se nedoví.

R:

Medvídku probuď se, prober se, vstaň,
psi se už sbíhají, připrav si dlaň,
slunce zas vychází, cítíš tu zář?
Tlapku dáš v pěst nebo nastavíš tvář

Římskejm psům a jejich úřadům,
Maxipes Herodes, vánoční slib dal dnes.

R:

Na kolena

Táhněte do háje - všichni pryč,
chtěl jsem jít do ráje a nemám klíč ,
jak si tu můžete takhle žrát?
ztratil jsem holku, co jí mám rád.

Napravo, nalevo nebudu mít klid,
dala mi najevo, že mě nechce mít,
zbitej a špinavej, tancuju sám,
váš pohled káravej už dávno znám.

R: Pořád jen:
Na kolena, na kolena, na kolena, na kolena,
jé, jé, jé.
Pořád jen:
Na kolena, na kolena, na kolena, na kolena,
jé, jé, jé.
Pořád jen:
Na kolena, na kolena, na kolena, na kolena,
je to tak a vaše saka vám posere pták.

Cigáro do koutku si klidně dám,
tuhletu pochoutku vychutnám sám,
kašlu vám na bonton, vejmysly chytrej hlav,
sere mě Tichej Don a ten váš tupej dav.

R:

Pořád jen:
Na kolena, na kolena, na kolena, na kolena,
je to tak, tenhleten barák vám posere pták.

Všechno bude fajn

Právě jsem se vrátil z Hollywoodu,
byl jsem tam s Frankiem zabít nudu,
a řekli jsme si: Tak teď to rozjedem!

Auťák nám vypliv někde na předměstí,
hned v hotelu jsem dostal pěstí,
píšu Sally, Sally co s tím provedem?

Jak si tak pouštím plyn, někdo zazvoní,
otřesem otřesen, bereš mi hlavu do dlaní,
do ucha šeptáš:
Zavři oči a všechno bude fajn,
dej mi pusu a všechno bude fajn.

V kartách mi vyšlo, že jsem zase třetí,
ten, co se snaží, ale z višně sletí,
na hlavu padá, to bolí, hmm, a jak.

Do bot mi teče, v kapse jenom díra,
v tombole jsem vyhrál netopýra,
do bot mi teče a šplouchá na maják - a jak.

V tom slyším trumpety a ty vcházíš po špičkách,
znáš moje úlety - zahradníkův pes je vrah,
a tak mi říkáš:
Zavři oči a všechno bude fajn,
dej mi pusu a všechno bude fajn.

Kolem koukej a všechno bude fajn,
říkej oukej a všechno bude fajn,
taky: Keep your smiling a všechno bude fajn,
jseš můj darling a všechno bude fajn.

Hejkal

Divnej jekot po lesích se prohání,
a v žilách tuhne krev a zuby cvakaj SOS.
Utichá až u potoka pod strání,
jó takovýhle řvaní by nesnes ani pes.
Žhavý rudý oči a drápy krvavý,
kosti chřestí v rytmu kastanět,
strašidelný vytí a skřeky chraplavý,
tak to je hejkal na to vemte jed vemte jed.

R: U nás hej hej hejkal straší v lese,
jen ten kdo něco snese tam může v noci jít.
Jeho hej hej hejkání se nese,
každej se strachy třese k ohni nesesedneme se,
neboť za boudou v lese zase hejkal začal výt.

Kdo z Vás tady na hejkaly nevěří,
ten může u nás přespat až se zastaví,
nevystrčí špičku nosu ze dveří,
a bude jásat jak se dožil rána ve zdraví.
Jenom kalný oči a rysy strhaný,
kalhoty si bude muset prát,
a děs a hrůza v hlase to mu zůstane,
až koktavě bude povídat povídat.

R:

1. signální

Až si zejtra ráno řeknu zase jednou provždy dost,
právem se mi budeš tiše smát.
jak omluvit si svoji slabost, nenávist a zlost,
když za všechno si můžu vlastně sám.

R: Za spoustu dní možná spoustu let,
až se mi rozední budu ti vyprávět,
na 1. signální jak jsem obletěl svět,
jak tě to omámí a nepustí zpět.
Jaký si to uděláš - takový to máš,
jaký si to uděláš - takový to máš.

Až se dneska večer budu tvářit zas jak Karel Gott,
budu zpívat vampam - tydapam.
Všechna sláva polní tráva ale peníz přijde vhod,
jak jsem si to udělal tak to mám.

R:

Mám jednu ruku dlouhou

Najdem si místo, kde se dobře kouří,
kde horké slunce do nápojů nepíchá,
kde vítr snáší žmolky ptačích hovínek,
okolo nás a říká.

Můžeme zkoušet, co nám nejlíp zachutná,
a klidně se dívat, jestli někdo nejde,
někdo, kdo ví, že už tady sedíme,
a řekne: Nazdar kluci.

Mám jednu ruku dlouhou,
mám jednu ruku dlouhou.

Posaď se k nám, necháme tě vymluvit,
a vzpomenout si na ty naše úkoly,
tu ruku nám dej a odpočívej v pokoji,
tam na tom místě, kde se dobře není.

Na na na na na ná na,
mám jednu ruku dlouhou.

Sametová

Vzpomínám, když tehdá před lety,
začaly lítat rakety,
zdál se to bejt docela dobrej nápad.
Saxofony hrály unyle,
a frčely švédský košile,
někdo se moh docela dobře flákat.
Když tam stál rohatej u školy,
my neměly podepsaný úkoly,
už tenkrát rozhazoval svoje sítě.
Poučen z předchozích nezdarů,
sestrojil elektrickou kytaru,
a rock´n´roll byl zrovna narozený dítě.
Vzpomínáš, takys tu žila, a nedělej, že jsi jiná,
taková malá pilná včela, taková celá sametová.
Přišel čas a jako náhoda,
byla tu bigbeatová pohoda,
kytičky a úsmevy sekretárok.
Sousedovic baby Milena,
je celá blbá Boba Dylana,
ale to nevadí, já mám taky nárok.
Starý, mladý nebo pitomý,
mlátily do toho jako my,
hlavu plnou Londýna nad Temží.
Starej dobrej satanáš,
hraje u nás v hospodě mariáš,
pazoura se mu triumfama jenom hemží.
A do toho tenhle Gorbačov,
co ho znal celej Dlabačov,
kopyta měl jako z Arizóny.
Přišel a zase odešel,
a nikdo se kvůli tomu nevěšel,
a po něm tu zbyly samý volný zóny.
Vzpomínáš, jak jsi se měla, když jsi nic nevěděla,
byla to taková krásná celá, a byla celá sametová.

Až mě andělé

R: Až mě andělé zavolají k sobě,
nechci mít na pohřbu šumaře,
dám přednost před smutečním maršem,
bluesové smutné kytaře,
předem už prosím pozůstalé lidi,
nechte doma sváteční černý šat,
v džínách si sedněte u mě,
ať můžu s vámi zazpívat.

Že se obávám té neznámé pouti,
chápejte umřu poprvé,
na světě nechávám svou touhu a lásku,
duše má bude bez krve,
až ze hřbitova půjdete někam pít,
dejte si za mě taky skleničku,
jenom své ženě chtěl bych říct,
zůstaň pak se mnou chviličku.

Koukám se do ulic, slzy mi lezou do očí,
můj život končí ve hvězdách, lidi se dole plahočí,
měl jsem rád život bláznivej, já neměl srdce z kamene,
sem tam si někdo vzpomene.

R:

Malagelo

Já potkal jsem tě na ulici, byla jsi jako dělo,
a do tmy svítilo tvoje mladý, bílý, snědý čelo,
a pod paží sis nesla svoje oblíbený Malagelo.

R: Mala - Mala – Malagelo,
Mala - Mala - Mala – Malagelo.
Mala - A Mala - Malagelo,
Mala - Mala - Mala – Malagelo.

Já pozval jsem tě domů, tenkrát se to ještě smělo,
a tam jsem zjistil, že máš hladký, bílý, snědý tělo,
a k tomu jsme popíjeli svoje oblíbený Malagelo.

R:

Tak pujč mi pujč Malagelo,
tak pujč mi pujč Malagelo,
tak pujč mi pujč Malagelo.

Já potkal jsem tě na ulici, byla jsi jako dělo,
a do tmy svítilo tvoje mladý, bílý, snědý čelo,
a v tašce jsi si nesla svoje oblíbený Malagelo.

R:

Motýl

Ona: Někdy si myslívám, že láska je mi vzdálená,
nejím a nezpívám a třesou se mi kolena,
ten pocit však se jako dým rozplyne,
když tě zřím a do duše mi padne klid.

On: Zdá se mi, že jsem motýl, který si vzal do hlavy,
že lítat z kytky na kytku ho vlastně nebaví,
a proto rozhodl se hned pro nejkrásnější květ,
a jenom pro něj hodlá žít.
Snad řek jsem víc, než chtěl jsem říc.

Ona: To už se stává.

On: Bude to tím, že dobře vím, že jsi ta pravá.
Že se mi hlava točí,

Ona: za to může šeřík snad.

On: A tužkou na obočí chtěl bych zkusit verše psát.

Ona: To všechno bude jenom tím, že dávno dobře vím,
že láska nedá lidem spát,

Oba: že láska nedá, nedá lidem spát.

Strom

Polní cestou kráčeli šumaři do vísky hrát,
svatby, pohřby tahle cesta poznala mnohokrát,
po jedné svatbě se chudým lidem synek narodil,
a táta mu u prašný cesty života strom zasadil.

R: A on tam stál, a koukal do polí,
byl jak král, sám v celém okolí,
korunu měl, (korunu měl),
i když ne ze zlata,
a jeho pokladem byla tráva střapatá.

Léta běží a na ten příběh si už nikdo nevzpomněl,
jen košatý strom se u cesty ve větru tiše chvěl.
A z vísky bylo město a to město začlo chtít,
asfaltový koberec až na náměstí mít.

R.

Že strom byl v cestě plánované, to malý problém byl,
ostrou pilou se ten problém snadno vyřešil.
Tak naposled se do nebe náš strom pak podíval
a tupou ránu do větvoví snad už ani nevnímal.

R:

Při stavbě se objevilo, že silnice bude dál,
a tak kousek od nové cesty smutný pařez stál.
Dětem a výletníkům z výšky nikdo nemával,
a přítel vítr si na strništích z nouze o něm píseň hrál.

R:

Tři kříže

Dávám sbohem břehům proklatejm,
který v drápech má ďábel sám.
Bílou přídí šalupa „My Grave“
míří k útesům, který znám.

R: Jen tři kříže z bílýho kamení
někdo do písku poskládal.
Slzy v očích měl a ruce znavený
lodní deník, co sám do něj psal.

První kříž má pod sebou jen hřích,
samý pití a rvačky jen.
Chřestot nožů, při kterým přejde smích,
srdce kámen a jméno Sten.

R:

Já, Bob Green, mám tváře zjizvený,
štěkot psa zněl, když jsem se smál.
Druhej kříž mám a spím pod zemí,
že jsem falešný karty hrál.

R:

Třetí kříž snad vyvolá jen vztek,
Katty Rodgers těm dvoum život vzal.
Svědomí měl, vedle nich si klek…

Rec:
Vím, trestat je lidský, ale odpouštět božský.
Ať mi tedy Bůh odpustí.

R: Jen tři kříže z bílýho kamení
jsem jim do písku poskládal.
Slzy v očích měl a v ruce znavený
lodní deník a v něm, co jsem psal.

Valčík na rozloučenou

Jak zapomenout na ten čas kdy stáli jsme si blíž.
Jak zapomenout na ten čas tak dávno, dávno již.

My květy spolu trhali přes mnohý dol a výš
a šli jsme cestou trnitou tak dávno, dávno již.

Zde ruka věrný příteli a k mému srdci blíž
tak dobrou vůli neměli jsme dávno, dávno již.

R: Tak dávno, dávno brachu můj
tak dávno, dávno již,
však srdečně si zapějem
na dávno, dávno již.

My brouzdali se v potoce zda o tom ještě víš
pak dělila nás mořská hloub tak dávno, dávno již.

Proč s tím se máme rozejít co každý z nás měl rád
proč s tím se máme rozejít bez víry na návrat.

To není, není loučení ač chvěje se nám hlas
jsme spolu pevně spojeni a sejdeme se zas.

R:

Velrybářská výprava

Jednou plác mě přes rameno Johny, zvanej Knecht:
„Mám pro tebe hochu v pácu moc fajnovej kšeft.“
Objednal hned litr rumu a pak něžně řval:
„Sbal se jedem na velryby, prej až za polár.“

R: Výprava velrybářská k břehům Grónska
nezdařila se, protože
nejeli jsme na velryby, ale na mrože.

Brigga zvaná Malá Kitty kotví v zátoce,
nakládaj se sudy s rumem, maso, ovoce.
Vypluli jsme časně z rána, směr severní pól,
dřív, než přístav zmizel z očí, každej byl na mol.

R:

Na loď padla jinovatka, s ní třekutej mráz,
hoň velryby v kupách ledu, to ti zlomí vaz.
Na pobřeží místo ženskejch mávaj tučňáci,
v tomhle kraji beztak nemáš žádnou legraci.

R:

Když jsme domů připluli, už psal se příští rok,
starej rejdař povídá, že nedá ani flok.
„Místo velryb v grónským moři zajímal vás grog,
tuhle práci zaplatil by asi jenom cvok.“

R:

Tohleto nám neměl říkat, teď to dobře ví,
stáhli jsme mu kůži z těla, tomu hadovi.
Z paluby pak slanej vítr jeho tělo smet,
máme velryb plný zuby, na to vezmi jed.

R:

Želva

Ne moc snadno se želva po dně honí,
velmi radno je plavat na dno za ní.
Potom počkej, až se zeptá
na to, co tě v mozku lechtá.
Nic se neboj a vem si něco od ní.

Když si někdo pozor nedá,
jak se vlastně želva hledá,
ona ho na něco nachytá,
i když si to pozděj vyčítá.

Abych zabil dvě mouchy jednou ranou,
želví nervy od želvy schovám stranou.
Jednu káď tam dám pro sebe,
a pak aspoň pět pro tebe.
Víš, má drahá a zbytek je pod vanou.

Ne moc lehce se želva po dně honí,
ten, kdo nechce, tak brzy slzy roní,
jeho úsměv se vytratí
a to se mu nevyplatí.
Má se nebát želv a sposty vodní.

Lodníkův lament

Já snad hned, když jsem se narodil na bludnej kámen šláp
a do školy moc nechodil i tak je ze mne chlap.
Velký dusno, který nad hlavou mi doma viselo,
drsnýmu chlapu nesvědčí, já ťuk si na čelo.

R: Hou, hou, hou, hou, hou, hou, heja hou,
máma mě doma držel a táta na mě dřel,
já moh jsem jít hned študovat, jen kdybych trochu chtěl.
Oženit se, vzít si ňákou trajdu copatou
a za její lásku platit celou vejplatou, ou, ou.

Potom do knajpy jsem zašel a tam uslyšel ten žvást,
že na lodích je veselo a fasujou tam chlast.
A tak honem jsem se nalodil na starej, vetchej křáp,
kde kapitán byl kořala a řval na nás jak dráb.

R:

Vlny s kocábkou si házely a každej dostal strach,
a my lodníci se vsázeli, kdo přežije ten krach.
Všechny krysy z lodě zmizely a v dálce maják zhas
a první byl hned kapitán, kdo měl korkovej pás.

R:

Kolem zubama už cvakali žraloci hladoví,
moc nikomu se nechtělo do vody ledový.
K ránu bouře trochu ustala, já mořskou nemoc měl
a všem, co chodí po souši, jsem tolik záviděl.

R:

Jako zaźrakem jsme dojeli, byl každej živ a zdráv
a všichni byli veselí, jen já jsem rukou máv.
Na loď nikdy víc už nevlezu, to nesmí nikdo chtít,
teď lituju a vzpomínám, jak jen jsem se moh mít.

R:

Báječná ženská

Tenhle příběh je pravda, ať visím, jestli vám budu lhát,
já jsem potkal jednu dívku a do dnešního dne ji mám rád.
Nikdy neměla zlost, když jsem hluboko do kapsy měl,
vždycky měla pochopení a já se s ní nikdy hádat nemusel.

R: Když si báječnou ženskou vezme báječnej chlap,
tak mají báječnej život plnej báječnejch dní bez útrap.
Celej den jen tak sedí a popíjejí Chateau Neufdu Pape,
když si báječnou ženskou vezme báječnej chlap.

Nikdy jsem neslyšel: „Kam jdeš, kdy přijdeš a kde jsi byl?“
a já nikdy nezapomněl, abych svoje sliby vyplnil.
A když vzpomínala, tak jen na to hezký, co nám život dal,
nedala mi příležitost, na co bych si tak stěžoval.

R:

Tenhle příběh je pravda a sním svůj klobouk, jestli jsem vám lhal,
že jsem potkal jednu dívku a tu dívku jsem si za ženu vzal.
Zní to jak pohádka z oříšku Královny Mab,
že si báječnou ženskou vzal jeden báječnej chlap.

R:

R:

The Sound Of Silence

Hello darkness, my old friend,
I‘ve come to talk with you again.
Because a vision softly creeping,
left its seeds while I was sleeping.
And the vision that was planted in my brain
still remains within The Sound Of Silence.

In restless dreams I walked alone,
narrow streets of cobblestone.
‘Neath the halo of a street lamp,
I turned my colar to the cold and damp.
When my eyes were stabbed by the flash of neon light
that split the night and touched The Sound Of Silence.

And in the naked light I saw
ten thousand people, maybe more.
People talking without speaking,
people hearing without listening.
People writing songs that voices never share
and no one dare disturb The Sound Of Silence.

„Fools“! said I, „You do not know
silence like a cancer grows.“
„Hear my words that I might teach you.
Take my arms that I might reach you.“
But my words like silent raindrops fell,
and echoed in the wells of silence.

And the people bowed and prayed
to the neon god they made.
And the sign flashed out its warning.
In the words that it was forming.
And the signs said „The words
of the prophets are written on the subway walls
and tenement halls“
And whisper‘d in The Sound Of Silence.

Elektrický valčík

Jednoho letního večera na návsi pod starou lípou,
hostinský Antonín Kučera vyvalil soudeček s pípou.
Nebylo to posvícení, nebyla to neděle,
v naší obci mezi kopci plnily se korbele.

R: Byl to ten slavný den, kdy k nám byl zaveden
elektrický proud,
byl to ten slavný den, kdy k nám byl zaveden
elektrický proud
střídavý, střídavý, silný elektrický proud,
střídavý, střídavý, zkrátka elektrický proud.

Rec:
Kdo tu všechno byl:
okresní a krajský inspektor, hasičský a recitační sbor,
poblíže obecní váhy tříčlenná delegace z Prahy,
zástupci nedaleké posádky pod vedením poručíka Vosátky,
početná skupina montérů (jeden z nich pomýšlel
na dceru sedláka Krušiny),
dále: krojované družiny, alegorické vozy,
italský zmrzlinář Antonio Cosi na motocyklu Indián
a Svatý Jan z kamene vytesán.

R:

Na stránkách obecní kroniky ozdobným písmem je psáno:
„Tento den pro zdejší rolníky znamená po noci ráno.“
Budeme žít jako v Praze, všude samé vedení,
jedna fáze, druhá fáze, třetí pěkně vedle ní.

R:

Rec:
Z projevu inženýra Maliny z Elektrických podniků:
Vážení občané, vzácní hosté! S elektřinou je to prosté,
od pantáty vedou dráty do žárovky nade vraty,
odtud proud se přelévá do stodoly, do chléva.
Při krátkém spojení dvou drátů dochází k takzvanému zkratu.
Kdo má pojistky námi předepsané, tomu se nic nestane.
Kdo si tam nastrká hřebíky, vyhoří a začne od píky.
DO KAŽDÉ RODINY ELEKTRICKÉ HODINY!

R:

Cecilia

Celia, you‘re breaking my heart.
You‘re shaking my confidence daily.
Oh Cecilia, I‘m down on my knees.
I‘m begging you please to come home.

R: Celia, you‘re breaking my heart.
You‘re shaking my confidence daily.
Oh Cecilia, I‘m down on my knees.
I‘m begging you please to come home.
Ho home

Making love in the afternoon with Cecilia.
Up in my bedroom,
I got up to wash my face.
When I come back to bed, someone‘s taken my place.

R:

Jubilation, she loves me again,
I fall on the floor and I laughing.
Jubilation, she loves me again,
I fall on the floor and I laughing.

Oh oh oh oh oh …

Máňa

Šinu si to takhle večer k zapadáku,
když tu jeden komplic ke mně hovoří:
„Chytili jsme Máňu v koženým kabátu,
do rána jí svíčka dohoří.“

Na tak vidíš, Máňo, přece jsme tě lízli,
tohle jsi nám, holka, dělat neměla!
Zradila jsi partu, chodila jsi s fízly,
teď dostaneš mordu do těla.

Byla velká bída, bylo málo cejnů,
proto jsi se, Máňo, sčuchla s chlupatým
a já tě teď za to vlastnoručně sejmu,
nechám tě tu s prádlem flekatým.

Nejhorší je na tom, že to bylo s chlapem,
co nám loni v létě partu rozdělal
a já budu, Máňo, já budu tím klukem,
kterej tě teď za to voddělá.

Zavři oči smutný, moje milá Máňo,
já jsme tě měl, holka, doopravdy rád.
Že jsi krysařila, máš teď dokonáno,
parta chce bejt jistá, tak jdi spát.

Náhle třeskl výstřel tichým zapadákem,
tam, kde policie nikdy nechodí,
nežije už Máňa v koženým kabátě,
na nikoho už nic nepoví.

Tereza

Ten den, co vítr z města svál,
můj džíp se vracel, jako by se bál,
že asfaltový moře odliv má
a stáj, že svýho koně nepozná.

R: Řekni, kolik je na světě, kolik je takovejch měst,
řekni, kdo by se vracel, když všude je tisíce cest.
Tenkrát, když jsi mi, Terezo, řekla, že ráda mě máš,
tenkrát ptal jsem se, Terezo, kolik mi polibků dáš
naposled, naposled.

Já z dálky viděl město v slunci stát
a dál jsem se jen s hrůzou musel ptát:
Proč vítr mlátí spoustou okenic,
proč jsou v ulicích auta, jinak nic?

R:

Do prázdnejch beden zotvíranejch aut
zaznívá odněkud něžnej tón flaut
a v závějích starýho papíru
válej se černý klapky z klavírů.

R:

Tak loudám se tím hrozným městem sám
a vím, že Terezu už nepotkám.
Jen já tu zůstanu s prázdou ulicí
a osamělý město mlčící.

R:

Kometa

Spatřil jsem kometu oblohou letěla
chtěl jsem jí zazpívat ona mi zmizela
zmizela jako laň u lesa v remízku
v očích mi zbylo jen pár žlutých penízků

Penízky ukryl jsem do hlíny pod dubem
až příště přiletí my už tu nebudem
my už tu nebudem ach pýcho marnivá
spatřil jsem kometu chtěl jsem jí zazpívat

O vodě o trávě o lese
o smrti se kterou smířit nejde se
o lásce o zradě o světě
a o všech lidech co kdy žili na téhle planetě

Na hvězdném nádraží cinkají vagóny
pan Kepler rozepsal nebeské zákony
hledal až nalezl v hvězdářských triedrech
tajemství která teď neseme na bedrech

Velká a odvěká tajemství přírody
že jenom z člověka člověk se narodí
že kořen s větvemi ve strom se spojuje
krev našich nadějí vesmírem putuje

Spatřil jsem kometu byla jak reliéf
zpod rukou umělce který už nežije
šplhal jsem do nebe chtěl jsem ji osahat
marnost mě vysvlékla celého donaha

Jak socha Davida z bílého mramoru
stál jsem a hleděl jsem hleděl jsem nahoru
až příště přiletí ach pýcho marnivá
já už tu nebudu ale jiný jí zazpívá

O vodě o trávě o lese
o smrti se kterou smířit nejde se
o lásce o zradě o světě
bude to písnička o nás a kometě

Rána v trávě

R: Každý ráno boty zouval, orosil si nohy v trávě,
že se lidi mají rádi, doufal a procitlii právě.
Každý ráno dlouze zíval, utřel čelo do rukávu
a při chůzi tělem sem tam kýval, před sebou sta sáhů.

Poznal Moravěnku krásnou a vínečko ze zlata,
v Čechách slávu muzikantů umazanou od bláta.

R:

Toužil najít studánečku a do ní se dívat,
by mu řekla, proč, holečku musíš světem chodívat.
Studánečka promluvila: „To ses musel nachodit,
abych já ti pravdu řekla, měl ses jindy narodit.“

R:

Maruška

Má milá rozmilá Maruška je holka fest
ona chce černocha do lůžka prý pašák jest
černocha z Maroka anebo z Mali
má drahá divoká brzy se spálí
říkám jí Do dne a do roka stihne tě trest

Protože v Zambii milenky zabíjí
a na jihu v Súdánu neznají ochranu
no a pak v Angole se milujou na stole
a kluci v Zambezi maj radši hovězí

Má milá rozmilá Maruška je holka fest
ona chce mulata do lůžka prý pašák jest
mulata z Bornea anebo z Kuby
má oči vzdorné a tohle ji zhubí
říkám jí Do dne a do roka stihne tě trest

Protože v Pekingu neznají pettingu
milenci v Šanghaji blbě to dělají
a kluci v Laose se škrábou na nose
a milenci v Iránu padají z divanu

Má milá rozmilá Maruška dala si říct
teď chce jen našince do lůžka nikoho víc
našince z Moravy anebo z Beskyd
každej tě unaví bude ti hezky
ten pravý z Moravy už šahá do nohavic

Protože v Ostravě milujem loudavě
a kluci v Petřvaldě na šachtě na haldě
a v Českém Těšíně čtyřikrát v hodině
Havířov je nové město tam udělají z tebe těsto

Velká zpověď

R: Andělé na kúru haleluja
v bělostném mundúru haleluja
hrají na šalmaje haleluja
že bránou do ráje neprojdu já

Nebeská honorace haleluja
má totiž svoje informace haleluja
co chtějí vědí o člověku haleluja
mají na to kartotéku a v ní su já
haleluja

Svatý Petr to tam vede na osobním oddělení
nenechá se opít medem a nesnáší podplácení
kouká shora a co spatří zapíše hned do šanonu
každému co právem patří bez pardonu bez pardonu

Oni to na mě vědí
ti co nahoře sedí
tam v modrém blankytu
andělé v hábitu
haleluja

R:

Že jsem v dějepise opisoval a v občance hrál piškvorky
za jízdy vyskakoval okusoval kohinorky
pod lavicí čet Rychlé šípy učitelce říkal Účo
kouřil astry kouřil lípy a popíjel k tomu čůčo
Čet knížky co jsou na indexu a nedočet F. L. Věka
v prvním járu propad sexu z čehož se už nevysekal

Oni to na mě vědí
ti co nahoře sedí
tam v modrém blankytu
andělé v hábitu
haleluja

R:

Že jsem tužkou kreslil na omítku čárečky a kosočtverce
za copánky tahal Jitku a ukazoval to Věrce
pochválen byl od Rottrový jak prý lásko voníš deštěm
ale v páté řadě na Mertovi vykřikoval Vláďo ještě!

Neustýlal když se stlalo
čůral kde se čůrat nemá
a aby toho snad nebylo málo
spřáhnul se s folkáčema

Křičel že satanáš to je táta táta náš
nečetl noviny prý jsou tam jen koniny
bydlel v Těšíně a učil se polštině
měl syna Jakuba to bude jeho záhuba

Pil gin-fizz gin-fizz gin-fizz gin-fizz
ale hlavně rum rum rum rum rum rum rum rum
nevěřil vínu vínu vínu vínu vínu vínu vínu vínu
tahle píseň to je moje největší totalitní i posttotalitní mínus

Předvčírem mi přišlo psaním poslané nebeskou poštou
prý ať moc neoháním že už mi to v nebi spočtou
No jen si klidně spočtěte já se vás nelekám
víte co mi můžete a hádejte kam haleluja

R:

Čtyry bytelný kola

Čtyry bytelný kola má náš proklatej vůz,
tak ještě pár dlouhejch mil zbejvá nám, tam je cíl.
A tam zpívej o Santa Cruz.

Polykej whisky a zvířenej prach,
nesmí nás porazit strach
až přejedem támhle ten pískovej plát,
pak nemusíš se už rudochů bát.

Rec:
Georgi, jsem už celá roztřesená, zastav!
Zalez zpátky do vozu, ženo!

Jen tři bytelný kola…

Rec:
Tatínku, tatínku, už mám plný nočníček!
Hrome, synku, to není nočníček, to je soudek s prachem!

Jen dvě bytelný kola…

Rec:
Synu, vždyť jedeme jako s hnojem!
Jó, koho jsem si naložil, toho taky vezu!

Už jen jediný kolo…

Rec:
Georgi, zastav, já se strašně bojím indiánů!
Zatáhni za sebou plachtu, ženo, a mlč!

Už ani jediný kolo…

Rec:
Indiáni!!! (pokřik)

Hráz

Stál tam na stráni dům, v něm židle a stůl,
pár kůží a krb, co dřevo z něj voní,
s jarem když máj rozdá barvy svý,
tu sosna krásná nad chajdou se skloní.
A říčka když stříbrným hávem se přikreje s ránem,
svý ahoj jí dáš a pak je tu den.

R: Zazní údolím kytara tvá,
ta píseň ráno uvítá svět s ním, svět s ním.

Touláš se po lese, touláš a jenom tak bloumáš
a koruny stromů tě uvítaj rosou.
Víš, že času je dost, to znáš
a možná potkáš někde dívku bosou.
Po slůvkách, který se říkaj po dnech něžných stisků
vás uvítá chajda a zas je tu den.

R:

Však náhlé volání táhlé ti přeruší snění
a oznámí všem: je poslední den.
Voda zaplaví údolí, sosnu, chajdu, pohled zabolí.
Ta hráz je potřebná všem, však zabíjí den,
co nosil tě v náručí romantickém.

R: Zazní údolím bolest tvá,
ta bolest ráno uvítá, svět s ním, svět s ním.

Když náš táta hrál

Když jsem byl chlapec malej, tak metr nad zemí,
scházeli se farmáři tam u nás v přízemí,
mezi nima můj táta u piva sedával,
a tu svoji nejmilejší hrál.

Teď už jsem chlap jak hora, šest stop a palců pět,
už jsem prošel celý státy a teď táhnu zpět,
kdybych si moh´ na tom světě ještě něco přát,
tak zase slyšet svýho tátu hrát.

Ta písnička mě vedla mým celým životem,
když jsem se toulal po kolejích,
žebral za plotem a když mně bylo nejhůř, tak přeci jsem se smál.
Když jsem si vzpomněl, jak náš táta hrál.

To už je všechno dávno, táta je pod zemí,
když je ale noc a měsíc, tak potom zdá se mi,
jako bych od hřbitova, kam tátu dali spát,
zase slyšel jeho píseň hrát.

Slaboch Ben

V lesích Ontária, kde čerstvá smůla voní,
tam kde paže dřevorubců vládnou jen,
tam kde sosny staleté se pod sekerou kloní
v kempu dřevorubců žije Ben.

R: Že je slabý, že je malý, že se každé rány bojí,
říkal o něm předák Andy Ren, že se hodí jenom k tomu,
jezdit trampům pro zásobu, na to že je dobrý slaboch Ben.

Mlčky jenom snáší všechny strasti žití,
i když posměch kamarádů dávno ztich,
a když nad jezerem Polárka zasvítí,
odpouští jim jejich věčný smích.

Do pouzder mu dali bez nábojů zbraně,
kdyby se snad před kojoty chránit chtěl,
kdyby se mu zachtělo vystřelit si na ně,
stejně jak se míří nevěděl.

Bez nábojů zbraně, kterými se nepostřelí,
i kdyby se přemohl a ránu dal,
a když ještě dodal: „Vrátíš se snad celý!“,
kemp se smíchy málem rozsypal.

Jistě by se smáli ještě dlouhou chvíli,
kdyby nebyl tábor náhle přepaden
bandou, kterou vedl jednooký Billy,
kterým byl už mnohý dopaden.

Na pět kamarádů deset koltů míří,
každý už se se životem rozžehnal,
když tu náhle v zádech ozval se jim výkřik:
„Kdo se nevzdá, nebude žít dál!“

Deset koltů rázem svoje cíle mění,
tam, kde se jim v zádech ozval slaboch Ben
a teď kamarádi spustí palbu řvavou,
Billy ten je překvapen!

Na zemi teď leží jednooký Billy
a čtyři kamarádi věrní jemu jen.
Jako šestý padl pro pět kamarádů
s nenabitou zbraní slaboch Ben.

V lesích Ontária, kde čerstvá smůla voní
tam, kde posměch kamarádů dávno ztich.
A když nad jezerem Polárka zasvítí,
odpouští jim jejich věčný smích.

Kluziště

Strejček kovář chytil kleště, uštíp z noční oblohy
jednu malou kapku deště a ta mu spadla pod nohy,
nejdřív ale chytil slinu, pak šáh kamsi pro pivo,
pak přitáhnul kovadlinu a obrovský kladivo.

R: Zatím tři bílé vrány pěkně za sebou
kolem jdou, někam jdou, do rytmu se kývají,
tyhle tři bílé vrány pěkně za sebou
kolem jdou, někam jdou, nedojdou, nedojdou.

Vydal z hrdla mocný pokřik ztichlým letním večerem,
pak tu kapku všude rozstřík jedním mocným úderem,
celej svět byl náhle v kapce a vysoko nad námi
na obrovské mucholapce visí nebe s hvězdami.

R:

Zpod víček mi vytrysk pramen na zmačkané polštáře,
kdosi mě vzal kolem ramen a políbil na tváře.
Kdesi v dálce rozmazaně strejda kovář odchází,
do kalhot si čistí dlaně umazané od sazí.

R:

Nad Sázavou

Do noci před tunelem zahoukal poslední vlak,
co veze opožděný nádražáky domů spát,
zhasni tu písničku a napít mi dej,
před spaním chci si ještě přečíst pár hvězd,
ta řeka je pohádka,
co vyprávěli naši v chatě , kde byl les.

Mravenčí skála plná našich jmen a pražce plný hřebů,
ze kterejch jsi si letopočet přečíst moh,
viadukt, kam ses chodil učit bát,
jak strašně duní, když projíždí vlak
a táta s mámou, co foukali nám rány,
když chodili jsme domů spát.

R: Nad Sázavou, nad Sázavou, občas vzpomene si člověk asi,
na ty časy krásný, když zpívali jsme Brontosaury, Spirituál.

Do noci před tunelem zahoukal poslední vlak,
co veze opožděný nádražáky domů spát,
u trati ostružiny kvetly zas,
v Sázavě zase prej je hromada ryb
a dokonce prý indiánský teepee
se tu objevilo, zase bude líp.

Trh ve Scarborough

Příteli, máš do Scarborough jít,
dobře vím, že půjdeš tam rád,
tam dívku najdi na Market street,
co chtěla dřív mou ženou se stát.

Vzkaž jí, ať šátek začne mi šít,
za jehlu rýč však smí jenom brát,
a místo příze měsíční svit,
bude-li chtít mou ženou se stát.

Až přijde máj a zavoní zem,
šátek v písku přikaž ji prát,
a ždímat v kvítku jabloňovém,
bude-li chtít mou ženou se stát.

Z vrkočů svých ať uplete člun,
v němž se může na cestu dát,
s tím šátkem pak ať vejde v můj dům,
bude-li chtít mou ženou se stát.

Kde útes ční nad přívaly vln,
zorej dva sáhy pro růží sad,
za pluh ať slouží ti šípkový trn,
budeš-li chtít mým mužem se stát.

Osej te sad a slzou jej krop,
choď těm růžím na loutnu hrát,
až začnou kvést, tak srpu se chop,
budeš-li chtít mým mužem se stát.

Z trní si lůžko zhotovit dej,
druhé z růží pro mne nech stlát,
jen pýchy své a Boha se ptej,
proč nechci víc tvou ženou se stát.

Třešně zrály

Jó, třešně zrály, zrovna třešně zrály,
sladký třešně zrály a teplej vítr vál.
A já k horám v dáli, k těm modrejm horám v dáli,
sluncem, který pálí, tou dobou stádo hnal.

R: Jó, třešně zrály, zrovna třešně zrály,
sladký třešně zrály a jak to bylo dál?

Tam, kde je ta skála, ta velké bílá skála,
tak tam vám holka stála a bourák opodál.
A moc se na mě smála, zdálky se už smála,
i z blízka se pak smála a já se taky smál.

R:

Řekla, že už dlouho mě má ráda, dlouho mě má ráda,
dávno mě má ráda, prej abych si ji vzal.
Ať nechám ty svý stáda, že léta pilně střádá,
abych ji měl rád a žil s ní jako král.

R:

Pokud je mi známo, já řek jenom: dámo,
milá, hezká dámo, zač bych potom stál?
Ty můj typ nejsi, já mám svoji Gracy,
svojí malou Gracy a tý jsem srdce dal.

R:

Tam u tý skály dál třešně zrály,
sladký třešně zrály a vlahej vítr vál.
A já k horám v dáli, k těm modrejm horám v dáli,
sluncem, který pálí, jsem hnal svý stádo dál.

R:

Zuzana

Přicházím až z Alabamy se svým banjem sám a sám
a teď jdu do Louisiany navštívit svou milou tam.

R: Ó, Zuzano, Zuzano mám tě rád!
Přicházím z tý velký dálky k vám,
na banjo budu hrát.

Slunce praží, z nebe hromy hřmí, můj cíl je dalekej,
jenže láska má mě provází, Zuzano neplakej.

R:

Včera v noci měl jsme krásnej sen a teď ho povím vám,
zpíval jsem Zutaně pod oknem, Zuzano, rád tě mám!

R:

Zuzana se z okna vykloní a šátkem zamává,
vzdychne, slzu z okna uroní, ach, neplač, lásko má.

R:

Babička Mary

Štěchovická laguna když dřímá v zadumaném stínu Kordiler,
pirát zkrvavenou šerpu ždímá, kapitán pucuje revolver,
Pikovická rýžoviště zlata čeří se v příboji Sázavy,
ale zato krčmářova chata křepčí rykem chlapské zábavy.
Když tu náhle co se děje, divný šelest houštím spěje.
Plch, skunk, vše utíká po stráni do Medníka.
Krčmář zhasne, kovbojové ztichnou, pirát zděšen tvář si zakryje
rudé squaw se chvějí a pak vzdychnou: Blíží se k nám postrach prérie!

R: Mary, babička Mary, dva kolťáky za pasem, nad hlavou točí lasem.
Stoletá Mary, babička Mary, ta zkrotí křepce hřebce ať chce či nechce.

Žádné zuby, z jelenice sukně, ale za to tuhé bicepsy,
Mary má vždy slivovici v putně, Toma Mixe strčí do kapsy.
Klika cvakla, v krčmě dveře letí a babička vchází do dveří:
Pintu ginu, lumpové prokletí! bezzubou dásní láteří.
Vypiju to ve stoje, jdu do volebního boje,
zřím zas město drahý, jedu volit do Prahy.
Dopila a aby se neřeklo, putykáře změní v mrtvolu,
za zády má štěchovické peklo s šlajsnou svatojánských atolů.

R: Mary, babička Mary, pádluje bez námahy po proudu až do Prahy.
Stoletá Mary, babička Mary jde do volebního boje za kovboje.

Ledva v Praze kotvy vyhodila, pro babičku nastal hrozný čas,
neboť hned každá strana tvrdila, že ji náleží babiččin hlas.
Malá, stejně jako velká strana psala, že bude mít o hlas víc,
že ta druhá strana je nahraná, oni že maj hlas ze Štěchovic.
Stoletý věk prý nevadí, na předáka je to mládí,
ze všeho nejvíc volala ji polnice.
Tak babičku, pro kterou vždy byla válka s lidojedy legrace,
tu babičku za pár dní zabila volební agitace.

R: Mary, babička Mary, už nesedává v sedle, ve volbách byla vedle.
Stoletou Mary, babičku Mary, volbama zabitou vzal k sobě Manitou.

Červená řeka

Pod tou skálou kde proud řeky syčí
tam, kde ční červený kamení,
žije ten, co mi jen srdce ničí,
toho já ráda mám k zbláznění.

Často k nám chodívá s kytkou růží
nejhezčí z kovbojů v okolí
vestu má ušitou z hadích kůží,
bílej pás, na něm pár pistolí.

Vím, že lásku jak trám lehce slíbí,
já ho znám, srdce má děravý,
ale já ho chci mít, mně se líbí,
bez něj žít už mě dál nebaví.

Hned se ptá, jak se mám, jak se daří,
kdy už prý mu to svý srdce dám.
Na to já odpovím, že čas maří,
srdce blíž červený řeky mám.

Dajána

Lidé o ní říkají, že je v lásce nevěrná,
ona zatím potají jediného v mysli má,
na toho kdo klid jí vzal, dnem i nocí čeká dál,
krásná a bláhová Dajána.

Ospalá jde ulicí, nezbaví se lásky pout,
sny jenž voní skořicí, sny jež nelze obejmout,
na vždy bude sama žít, nenalezne nikdy klid,
krásná a bláhová Dajána.

Ten, kdo navždy klid ji vzal, odešel jí bůh ví kam,
Dajána má v srdci žal žije marným vzpomínkám,
předstírá-li ve dne smích, pláče v nocích vezesných,
krásná a bláhová Dajána.

Jarní tání

Když první tání cesty sněhu zkříží
a nad ledem se voda objeví,
voňavá zem se sněhem tiše plíží,
tak nějak líp se balím, proč, bůh ví.

R: Přišel čas slunce, zrození a tratí,
na kterejch potkáš kluky ze všech stran.
Hubenej Joe, Čára, Ušoun se ti vrátí,
oživne kemp, jaro, vítej k nám.
Hubenej Joe, Čára, Ušoun se ti vrátí,
oživne kemp, jaro, vítej k nám.

Kdo ví, jak voní země, když se budí,
pocit má vždy, jak zrodil by se sám.
Jaro je lék na řeči, co nás nudí
na lidi, co chtěj zkazit život nám.

R:

Zmrznout by měla, kéž by se to stalo
srdce těch pánů, co je jim vše fuk,
pak bych měl naděj, že i příští jaro
bude má země zdravá jako buk.

R:

Míle

Míle a míle jsou cest, které znám
jdou trávou a úbočím skal
jsou cesty zpátky a jsou cesty tam
a já na všech s vámi stál.
Proč ale blátem nám kázali vést
a špínou si třísnili šat.

R: To ví snad jen déšť a vítr kolem nás,
ten vítr, co začal právě vát.

Míle a míle se táhnou těch cest
a dál po nich zástupy jdou,
kříže jsou bílé a lampičky hvězd
jen váhavě svítí tmou.
Bůh ví co růží, jež mohlo tu kvést
spí v klíně těch práchnivých blat.

R:

Dejte mi stéblo a já půjdu rád
i stéblo je záchranný pás
dejte mi flétnu a já budu hrát
zpívat a ptát se vás.
Proč se ten účel tak rád mění v bič
a proč se má člověk bát.

R:

Rosa na kolejích

Tak jako jazyk stále naráží na vylomený zub,
tak se vracím k svýmu nádraží, abych šel zas dál,
přede mnou stíny se plouží a nad krajinou krouží,
podivnej pták, pták nebo mrak.

R: Tak do toho šlápni ať vidíš kousek světa,
vzít do dlaně dálku zase jednou zkus.
Telegrafní dráty hrajou ti už léta
nekonečně dlouhý monotóní blues.
Je ráno, je ráno, nohama stíráš rosu na kolejích.

Pajda dobře hlídá pocestný, co se nocí toulaj,
co si radši počkaj, až se setmí, a pak šlapou dál,
po kolejích táhnou bosí a na špagátu nosí
celej svůj dům, deku a rum.

R:

Poslední kovboj

Snad jsme si zmýlil odjezd vlaků, má zpoždění snad sto let,
já měl namířeno k táboráku, co měl se konat naposled.
A místo něj kouř náklaďáků mě v tomhle kraji přivítá
a louky plné paneláků, skrz který slunce prosvítá.

R: Tak přijíždí poslední kovboj,
sombrero vmáčklé do čela,
schvácená herka líně kráčí,
jako by ho dál nést už nechtěla.
Tak příjíždí poslední kovboj
a nerad vráží do lidí,
tak přijíždí poslední kovboj
a nikdo z vás ho bevidí.

Snad jsem si zmýlil čísla vlaků, co odjížděla do mých snů,
do prašných cest a do bodláků z mých oblíbených románů.
Kde slunce z rozedraných mraků tančí na hlavních pistolí,
snad jsme si zmýlil čísla vlaků, tohle je jiný údolí.

R:

Muzeum

Ve Slezském muzeu v oddělení třetihor
je bílý krokodýl a medvěd
a liška a kamenní trilobiti
chodí se tam jen tak co noha nohu mine
abys viděl jak ten život plyne
jaké je to všechno pomíjivé živobytí
pak vyjdeš do parku
a celou noc se touláš noční Opavou
a opájíš se představou
jaké to bude v ráji

R: V pět třicet pět jednou z pravidelných linek
sedm zastávek do kateřinek
ukončete nástup dveře se zavírají

Budeš-li poslouchat a nebudeš-li odmlouvat
složíš-li svoje maturity a vychováš pár dětí
a vyděláš dost peněz
můžeš se za odměnu svézt na velkém kolotoči
dostaneš krásnou knihu s věnováním
zaručeně
a ty bys chtěl plout na hřbetě krokodýla
po řece Nil a volat Tutanchámon Vivat vivat
po egyptském kraji

R:

Pionýrský šátek uvážeš si kolem krku
ve Valtické poručíš si čtyři deci rumu
a utopence k tomu
na politém stole na ubruse
píšeš svou rýmovanou Odysseu
nežli přijde někdo abys šel už domů
ale není žádné doma jako není žádné venku
není žádné venku to jsou jenom slova
která obrátit se dle libosti dají

R:

Možná si k tobě někdo přisedne
a možná to nude zrovna muž který
osobně znal Egypťana Sinuheta
dřevěnou nohou bude vyťukávat do podlahy
rytmus metronomu
který tady klepe od počátku světa
nebyli jsme nebudem
a nebyli jsme nebudem
a co budem až nebudem
jen navezená mrva v boží stáji

R:

Žena doma pláče a děti doma pláčí
pes potřebuje venčit
a stát potřebuje daň z přidané hodnoty
a ty si koupíš krejčovský metr
a pak nůžkama odstříháváš
pondělí úterý středy čtvrtky pátky soboty
v neděli zajdeš do Slezského muzea
podívat se na vitrínu
kterou tam pro tebe už mají

R:

Babylon

Jako dítě, které mámě se ztratilo,
stojím na kraji města jménem Babylon
ničemu nerozumím, vůbec nic nechápu
a nemám žádný plán.

V cizím městě, samé cizí ulice,
cizí písmena a cizí krasavice,
v taxíku po mě chtějí divné bankovky
velké jak cirkusový stan.

R: Ruce z papíru, nohy z olova
signály z vesmíru a obrázky z Kosova,
před světem na útěku u bran novověku,
novověku.

Trhani lačně chodí kolem plných stolů,
brčkama dopíjejí nedopitou coca-colu,
po hlavní ulici v šaškovské čepici,
kráčí apoštol Jan.

Pasáží chtěl jsem projít do jiného dvoru
ale panáček ukazuje červená na semaforu.
Nejprve jede všechno co je hnědé
a potom veliký šéf.

Ten chlapík co mě kopl řekl sorry
a pak šel, ale ono to stejně bolí, jako kdyby chtěl.
A to co kape z mého rozbitého kolena
je moje, ne jeho krev.

R:

S vozíkem pojedu sám mezi regály,
koupím si všechny věci, které na mě čekaly,
barvy olejovky, potápěče do sodovky,
struhadlo na mrkev.

V gumové masce krásné paní Marylin,
a k tomu všemu ještě v saténové košili,
ve vlasech rudé květy vrazím na toalety
a řeknu „Tady jsem“.


A bude ticho, budou se divit,
všichni ti kovbojové, rádi že jsou ještě živi,
a ani kapka vína neukápne na podlahu,
na kachlíkovou zem.

R:

Úsměv načerveno, tváře nabílo,
jako dítě, které mámě se ztratilo,
jako ptáče, které vypadlo z hnízda,
mávnu křídly a uletím všem (3x)

Milionář

U nás v domě říkají mi Franta Šiška
bo už od pohledu chytrý jsem jak liška
a když kery něco neví
nebo když je na co levy
tak de za mnu a ja všecko najdu v knižkach.

Raz mi říkal jeden známý dole v baře
že s tu hlavu moh bych do Milionáře
čemu ne říkám si brachu
však má železný dost prachů
no a Čechovi se podíváš do tváře.

Dostal jsem se mezi partu uchazečů
nikdo nemá šajnu jak tam nervy teču
všecko viděl jsem do hnědě
tak jsem zmáčknul AbeCeDe
no a už mě kurva ke stolečku vleču.

Čech to začal takým malým interviju
co pry robim esi kuřim a co piju
tak jsem řeknul co jsem řeknul
on se evidentně leknul
a už začly blikat světla ve studiu.

První otázka pry co je ukulele
tož to se přiznam měl jsem bobky u prdele
tak jsem radši hlavu sklonil
abych to všecko nezkonil
říkám chtěl bych se obrátit na přítele.

Lojza byl po hlasu silně nevyspalý
asi zase celu šichtu prochlastali
bylo slyšet jak tam dýcha
ale třicet vteřin ticha
to je tak když se vám kamarád navalí.

Moju staru zatím doma braly mory
lidi ohryzávali televizory
tady nešlo nad čim plesat
tož padesát na padesát
ať vím esi su to ty bulharské hory.

A už jasně na tym komputuře svítí
buďto je to za A vzácné luční kvítí
nebo za Be nástroj strunný
tu de kurňa o koruny
a ja stejně jak na začátku jsem v řiti.

Čech tam zatím mával tymi svymi čísly
tak si řikam Franta napij sa a mysli
jake tudy sakypaky
obratíš se na divaky
však tu zatím za ty prachy enem kysli.

Sam jsem byl zvědavy co publikum zvolí
bo aj v obecenstvu možu sedět voli
devadesát procent za Be
ale to mi přišlo slabé
bo co není stopro to mě dycky skolí.

Ještě že jsem chlap co zboja neutíka
říkam pane Čechu pujdem do rizika
měl jsem v gaťach nadělano
ale Čech zakřičel ano
máte pravdu je to nástroj hudebníka.

Lidi tleskali bo uspěch to byl plný
radostí zrobili dvě mexické vlny
a ja co mám srdce skromné
jako všeci z Dolni Lomné
jsem byl spokojený bo sem ukol splnil.

Pane Čechu nerad přetahnul bych strunu
končím hru a beru tisícikorunu
Čech se jenom chytnul stolu
obočí mu spadlo dolu
no a už se modrý ku podlaze sunul.

První třídu do Ostravy Intercity
v jidelňáku celu cestu válím kyty
a ta stovka co mi zbude
to je příspěvek na chudé
bo Ostrava je region razovity.

Mladičká básnířka

Mladičká básnířka s korálky nad kotníky
bouchala na dvířka paláce poetiky
s někým se vyspala někomu nedala láska jako hobby
pak o tom napsala blues na čtyři doby.

Své srdce skloňovala podle vzoru Ferlinghetti
ve vzduchu nechávala viset vždy jen půlku věty
plná tragiky plná mystiky plná splínu
pak jí to otiskli v jednom magazínu.

Bývala viděna v malém baru u Rozhlasu
od sebe kolena a cizí ruka kolem pasu
trochu se napila trochu se opila na účet redaktora
za týden nato byla hvězdou Mikrofóra.

Pod paží nosila rozepsané rukopisy
ráno se budila vedle záchodové mísy
múzou políbená životem potřísněná plná zázraků
a pak ji vyhodili z gymplu a hned nato i z baráku.

Ve třetím měsíci dostala chuť na jahody
ale básníci-tatíci nepomýšlej na rozvody
cítila u srdce jak po ní přešla železná bota
pak o tom napsala sonnet a ten byl ze života.

Jó mladé básnířky
vy mladé básnířky
ach mladé básnířky

Never more

Seděl jsem za stolem a básně čet, rádio hrálo
Vtom slyším ťukání na parapet,
tak tiché že se mi možná jen zdálo
Zastřený mužský hlas
z chodníku tiše se ptal
Nerad vás ruším pane básniku,
ale mohli bychom na chvíli dál

V předsíni podal mi deštník a plášť a láhev vína
Jako bych nekdě už viděl tu tvář
Byla to tvář na kterou se nezapomíná
V průvanu zhasla mi svíčka
zvenku studený vítr vál
Na chodbě na dlaždičkách
za ním černý havran stál.

Usedl do křesla a černý pták sedl mu v klíně
Bodlo mě u srdce když spatřil můj zrak,
že z podešví mu trčí koňské žíně
Tak nás tu máte, jak jste si přál,
na lampu padl stín
Přes psací stůl když mi vizitku dal -
firma Ďábel a syn.

V tolika nocích a v tolika dnech jsem ho vzýval
Volal ho na pomoc když docházel dech
A teď jsem se mu z oči v oči díval
Cítil jsem konopnou smyčku, jak mi svírá krk
Když vytáhl ze zánadří ceduličku
a dlouhý husí brk

Za kapku krve tě zahrnu vším co budeš žádat
Vidět to co jiní nevidí tě naučím
A slova k slovům v písně skládat
Co za to žádaš, ptal jsem se ptal
jsem jen nuzný tvor
A havran v rohu zakrákal svoje Never more

Na dlani zaschlou kapku krve mám
a tma je v sále
Když přijdou lijáky tak bolí ten šrám
a ono podívej se z okna prší stále
Nešťastně šťastný v půlce života
kymácející se vor
A havran na rameni skřehotá - never more.

V pekle sudy válej

Jede vlak no a my jedem v něm
vlak s ucpaným komínem
Lidi řvou zmatkujou
kdo ví zda to přežijem

R: V pekle sudy válej
z kotle pára stoupá
na stůl nám to dávej
ať to s náma houpá

Zastavit na to není čas
musíme jet na doraz
připoutat nekecat
kdesi protrhla se hráz

R:

Nejlíp to vydejchal
mašinfíra s topičem
jedou si na koksu
a zatím neví o ničem
Strojvůdce je starej satanáš
zve nás všechny na guláš
vítám vás jedem dál
ty nemáš tak tady máš

R:

Máme tu houby sušený
odvar z hlavy makový
ale jídelní vůz narvanej
no prostě věci takový
Každej z nás to jinak má
tenhle spí ten pospíchá
záleží na každým
kdo jak si to namíchá

R:

Na sever

No tak mi zatancuj ať náladu mám
a dej mi celou noc já nechci bejt sám
hlavní je neuhnout dobře zvolit svůj směr
a teď holka musim jít až tam na sever

R: Cestu znám a neměním směr
dojdu k řece plný ryb až tam na sever

Procházím krajinou a lidi mě zvou
čím těžší víno lehčí holky tu sou
jedna z nich povídá dokud dávám tak ber
já jí jenom políbil a šel na sever

R:

Mám nohy bolavý už nechtěj se hnout
tou temnou vodou nechám tělo svý plout
zakončím s noblesou ze všech poslední den
kam mě vlny donesou tam vsákne mě zem

R:

Ta cesta byla rovná místy rozbitá
číše vína plná jindy celá vylitá
už nevrátím se zpátky ubejvá mi sil
tak řekněte jí prosím že sem tady byl

R:

All Star

Somebody once told me the world is gonna roll me
I ain't the sharpest tool in the shed
She was looking kind of dumb with her finger and her thumb
In the shape of an "L" on her forehead

Well the years start coming and they don't stop coming
Fed to the rules and I hit the ground running
Didn't make sense not to live for fun
Your brain gets smart but your head gets dumb

So much to do so much to see
So what's wrong with taking the back streets
You'll never know if you don't go
You'll never shine if you don't glow

R: Hey now you're an All Star get your game on, go play
Hey now you're a Rock Star get the show on get paid
And all that glitters is gold
Only shooting stars break the mold

It's a cool place and they say it gets colder
You're bundled up now but wait 'til you get older
But the meteor men beg to differ
Judging by the hole in the satellite picture

The ice we skate is getting pretty thin
The waters getting warm so you might as well swim
My world's on fire how about yours
That's the way I like it and I never get bored

R:

Somebody once asked could you spare some change for gas
I need to get myself away from this place
I said yep what a concept I could use a little fuel myself
And we could all use a little change

Well the years start coming and they don't stop coming
Fed to the rules and I hit the ground running
Didn't make sense not to live for fun
Your brain gets smart but your head gets dumb

So much to do so much to see
So what's wrong with taking the back streets
You'll never know if you don't go
You'll never shine if you don't glow
R:

Až se bude psát rok dva tisíce šest
Až se všichni přestěhujem do obrovských měst
Až dálnicí zeměkouli opředem
Až budem pyšni na všechno, co dovedem

R: Pak bude možná pozdě na to chtít se ptát:
Co děti, mají si kde hrát?

Až suroviny budem vozit z Měsíce
Až počasí bude řídit družice
Až budem létat na Venuši na výlet
Až za nás budou počítače přemýšlet

R:

Až budeme mít továrny i na stromy
Až umělá tráva bude před domy
Až zavládne v celém světě blahobyt
Až budem umět skoro všechno vyrobit

R:

Staré dobré časy

Řekla mi včera dívka Tereza
že patřím do starého železa
že už mi šroubky nýty reziví
já se té holce vlastně nedivím
jsem starý vysloužilý partyzán
puding co byl už z misky vylízán
příslušník dávno vyhynulé rasy
jó kde jsou ty časy

Člověk měl prázdný břich však víry byl pln
uši měl otlačené od krátkých vln
do práce chodil jenom na vyspání
a všichni mukli byli pruhovaní
melouny stály sedm a třešně tři
Slováci byly naši rodní bratři
kdo tě chtěl urazit řek Ty seš Vasil
jó kde jsou ty časy

Hráli jsme nebezpečnou muziku
a holky byly svolné ke styku
a ten kdo nechyt jednu pendrekem
ten nebyl právoplatným člověkem
pod heslem Spějeme ke šťastným zítřkům
jsme rozkládali rodnou zemi zvnitřku
my príslušníci dizidentskej klasy
jó kde jsou ty časy

Vaškovi do vězení v Heřmanicích
jsme tajně posílali smaženici
a mezi vajíčkama byly skryty
pilníky ba i libry prohibiti
jézeďák staral se jen o dobytek
jistý byl sociální výdobytek
po lukách zněly šťastné dětské hlasy
jó kde jsou ty časy

Písně se pašovaly pod košilí
náměstím velel soudruh Džugašvili
ruskému medvědovi línala srst
jestřábům z Ameriky podbíral prst
dostat se za střeženou železnou zeď
to bylo dobrodružství ne jako teď
teď mají všichni kolem svoje pasy
jó kde jsou ty časy

Svetr se po vyprání správně srážel
prezident na hradě moc nepřekážel
na polích moh jsi potkat antikrista
a hrdě znělo slovo komunista
noviny byly troje strana jedna
a policie krásně zodpovědná
cikánům hrůzou ježily se vlasy
jó kde jsou ty časy

Armáda střežila nám klidné spaní
a žáci byli disciplinovaní
čtyřicet korun stálo maso hovězí
a všude znělo to že pravda vítězí
dnes už to není co to bývalo
všecko se jaksi blbě splantalo
jediné co mi zbývá zpívat asi
jó kde jsou ty časy, jó kde jsou ty časy
staré dobré časy

Pavilon č. 5

Cha cha cha ...

Dostal jsem papíry na hlavu
žiju v ústavu
kde se léčí rozum
dělám si co se mi zalíbí
mám pevné alibi
lékařskou diagnózu

V erárním pyžamu
co sahá nad kotníky
denně pět oxazepamů
a čtyři skotský střiky
na zahradě okopávám len
a nemůžu ven

Včera jsem měl kázání
v Betlémské kapli
nadával jsem na pány
nežli mě chňapli
zapálili hranici
u mojí postele
na naší světnici
bývá často vesele
pavilon číslo pět
pavilon číslo pět
to je můj celej svět

Cha cha cha ...

V neděli disciplína poleví
přichází návštěvy
ve vší slávě
příbuzní hledí na mě zkoumavě
zda mám máslo na hlavě
anebo máslo v hlavě

A já v erárním pyžamu
co sahá nad kotníky
dostanu štangli salámu
a tři krabičky viki
a jsem velice spokojen
že s nima nemusím ven

Zalezu na klozet
mušle je trůnem
a jsem od A do Zet
Giordanem Brunem
netřeba odvolat
vyřčené názory
v nejhorším sestra zavolá
nějaký doktory
a dají mi meprobamat
dají mi meprobamat
dají mi meprobamat

Cha cha cha ...

Devět to je čas velké vizity
stojím jak přibitý
u pelesti
primář nás vesele pozdraví
poptá se na zdraví
a přeje hodně štěstí

A já v erárním pyžamu
co sahá nad kotníky
do kávy si nalámu
tři rohlíky
a z okna koukám se ven
a někdy taky pleju len

Když si chci spravit náladu
neb je mi nevrlo
rozložím svoji armádu
u města Waterloo
a lumpa Anglána
zničí má dělostřelba
bitva je vyhrána
Ať žije ostrov Elba!
ať žije ostrov Elba
ať žije ostrov Elba
ať žije ostrov Elba

Cha cha cha ...

Dostal jsem papíry na hlavu
žiju v ústavu
kde se léčí rozum
dělám si co se mi zalíbí
mám pevné alibi
dementní diagnózu
 

Budoucí akce

<<  prosinec 2017  >>
 Po  Út  St  Čt  Pá  So  Ne 
      1  2  3
  4  5  6  7  8  910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Přihlášení