Všemi očekávaná společná výprava skautů a skautek začala na Nových Butovicích poněkud nešťastně, jelikož někteří účastníci expedice uvízli v dopravní bouři. Naše letadlo nám tudíž uleťelo mi museli zvolit alternativního dopravce. Po složité a nikoliv příjemné domluvě jsme nastoupili do letadla Probo trans, což jistě naznačuje nevelkou kvalitu služeb (zasvěcení jistě ví o čem je řeč - >@_). Jak jsem již předeslal, vzhledem k nevyhovujícím navigačním přístrojům na palubě stroje nás menší bouře odklonila z kurzu a tudíž jsme přistáli na nám zcela neznámém malém letišti.
Z cesty na vrchol světa ve dvou nezávislých skupinách se tudíž stal boj o holý život v jedné tlupě uprostřed neznámých hor. Následoval tedy výstup na nedalekou horu abychom zjistili naši pozici a rozhodli, kterým směrem se bude ubírat další cesta. Cestou jsme si vyzkoušeli lezení po horách, kdy lezec nevidí, simulované na stavbě věží z kostek po slepu. Někteří členové však měli na mále a nechybělo mnoho a děsivá rokle by je navždy pohltila.
Naštěstí ale všichi přežili, a tak jsme mohli společně dojít až na vrchol kopce a porozhlédnout se do okolí. Nalezli jsme malou vesničku a vydali se k ní. Cestou jsme však museli dokázat svou rychlost a schopnost spolupracovat při hře klávesnice a také svůj odhad času při druhé hře. Během ní měl každý člen odhadovat jednu minutu, na kterou mi vystačil kyslík v láhvi, a současně hledat a nosit barevné papírky. Někteří členové výpravy se sice málem udusili, ale vždy se dokázali z posledních sil doplazit zpět do oblasti dýchatelného vzduchu, takže všichni přežili.
V cestě do bezpečí nám již neležela žádná překážka, a tak jsem začali postupovat rychleji. Naneštěstí nás přepadla dešťová bouře, která náš postup poněkud zpomalila, ale nakonec jsme se promočení a vcelku bez problémů dostali do bezpečí. Následovala cesta s několika menšími přepravními společnostmi až do tepla našich domovů.
