Tak tahle skvělá akce se konala v Náchodě a jeho okolí. V pátek jsme se sešli a Hlavním nádraží v počtu 11 lidí + Knofla a Iva z Petřin. Po složitém přepočítávání jsme však došli k závěru, že nás musí být plných 14 a proto taky Knofla s Kudukem lístky pro 14 lidí koupili. Ve vlaku jsme hráli Vénovu hru se skrytým smyslem odpovědí, který se měl uhádnout a moc jsme se při ní bavili :-) V Náchodě už byla spousta jiných roverů a tak jsme se všichni společně vydali do klubovny náchodských skautů. Po krátkém ubytování jsme se všichni shromáždili v jedné místnosti, kde jsme se vzájemně představili a pak přišel na řadu vojenský výcvik. První překážka byla v tom, že všechny naše boty, a bylo jich 96, byly na jedné hromadě a každej si měl ty svoje dvě co nejrychleji najít (mimochodem, lidí s kanadama bylo fakt dost... :-) ). Po úspěšném obutí jsme běhali po břehu potoka (doufám, že to není nějaká známá řeka...) s různými rozkazy jako třeba: "K zemi!", "Vztyk!", "Pět kliků!" a pak jsme byli odvedeni na skate-hřiště, kde jsme se plazili přes "překážky" a kde se k nám na chvíli přidali i náchodští značně sťatí teenageři. Pak nás Šupik rozdělil do osmi výsadkových skupin - Amord (za nás Irena), Antimony (Káťa a Houbovka), Bioscop (Tomáš, Šnek), Bivouac (Dědula), Out distance (Véna), Steel (Lukáš), Tin (Arab, Kuduk) a Zinc (moje maličkost) a pak jsme se v klubovně ještě podívali na diapozitivy týkající se naší budoucí činnosti a pak už jsme šli spát. Večerka byla v 22:30, ale málokdo hned usnul. Proto po poplachu ve 3:30 měl málokdo naspáno víc jak čtyři a půl hodiny. Během 15 minut jsme byli všichni sbalení, dostali jsme instrukce a pak jsme nasedli do letadla a po jednotlivcích nebo dvojicích jsme byli jako výsadky "vyhazováni" na určitém území pouze s mapou a pokyny. Bohužel vlivem povětrnostních podmínek to určité území bylo dost neurčité :-) Do 7:00 se měly skupiny sejít a v 7:30 jsme všichni měli být v objetu NS-60. Po příchodu posledních skupin přišla na řadu první hra. Protože jsme se po seskoku museli převléknout do civilu, byla na toto téma i hra. Ve dvojicích jsme si museli kompletně vyměnit oblečení. Takže na chvíli zavládl zmatek a pak už jen všude lítalo oblečení :-) Dál jsme měli postupovat po dalších stanovištích (bunkrech - těžkém válečném opevnění) a zjišťovat jejich stav (jestli je Němci mohou použít), plnit úkoly a na řopících (lehké válečné opevnění) sbírat dynamit pro pozdější účely. Cestou bylo možné navštívit ještě dva nepovinné úkoly, ale o těch nic nenapíšu, protože naše skupina tam nebyla. U objektu NS-61 si každý měl najít svůj vlastní strom - nejdřív jsme si ho mohli poslepu omakat a pak jsme ho museli najít. Pak jsme se vydali k dalšímu objektu NS-62. Tam nás čekal další překvapení - minové pole. A úkol byl prostý - čím míň končetin bude po dobu pěti sekund na zemi, tím míň bude trestných bodů. Průměr byl čtyři trestné body (dvě nohy na zemi za celou skupinu), ale byli i tací, kteří to zvládli na noze jedné. Další úkol byl u NS-63. Tam byla fáborkama vyznačená cesta kolem dokola a my jsme ji museli projít s relativně dlouhou kládou, přičemž jsme se té klády museli neustále minimálně jednou rukou dotýkat. A protože místy byla cesta široká asi 40 cm, odnesly to sem tam i něčí ruce... Následující dva objekty jsme měli pouze prozkoumat a to ještě z uctivé vzdálenosti, protože se nacházely na soukromých pozemcích. U objektu NS-66 bylo nataženo spousta metrů provázků a my jsme měli poslepu pouze za ústní navigace jednoho člena družstva doputovat až ke vzdálené tyči. Tam nám také přesně určili další trasu- museli jsme projít po cestě mezi lesem (nebezpečí napadení) a minovým polem. Proč? Bystrým to došlo hned, těm méně chytrým až při útoku Wehrmachtu papírovými koulemi. Většina družstev umřela úplně, takže jsme pak museli donést zdravotníka (předem vybraného člena družstva s pravomocí uzdravovat) až k dalšímu úkolu. Tím bylo desetiminutové pozorování silnice z lesa a zaznamenávání pohybu nepřítele. Dalším úkolem nás poctil přímo sám Kopec. Přišli jsme k rybníčku, Kopec tam hodil čtyři PET láhve a řekl nám, že jestli chceme pokračovat, musíme získat shozené zásoby, které bohužel nepadly na určené místo. Většina družstev to vyřešila koupáním a tak z čistého rybníčku zbyl rybníček bahnitý. Pak následoval úkol přímo stvořený pro nouzové situace- propadli jsme se i se zavazadly do díry hluboké asi tři metry (ve skutečnosti stěna lomu) a měli jsme se pouze s pomocí vlastní výbavy dostat všichni nahoru. Naštěstí první vysazený člen našel nahoře smotané lano a pak už to byla snadná práce. Poslední úkol nás čekal na křižovatce dvou cest. Jeden z nás měl píšťalku a musel k sobě navigovat ostatní se zavázanýma očima. Problém byl v tom, že "letadla" se snažilo navigovat i nepřátelské letiště alias Šupik další píšťalkou. Pak už nás čekala pouze cesta k 12. úkolu - cíli. Tam jsme měli dorazit nejpozději do 14:00. Tento čas však stihly jen tři družstva, ostatní dorazili po limitu. Pak následovala prohlídka objektu KAHAN III - bývalého pracoviště státní tajné bezpečnosti z 80. let a pak už vysněné JÍDLO!! Spousty guláše a chleba u dalšího objektu, částečně přeměněného na něco jako skautskou základnu. Tam jsme také po krátkém odpočinku hráli další akční hru, při které bylo úkolem ubránit co nejlépe vlastní celtu před koulemi ostatních. Hra byla zpestřená mírným deštěm a následně i rozmočenými koulemi. Poslední část dne jsme měli strávit v podzemí. Nejdřív jsme měli půl hodiny na zmapování Dobrošovských chodeb a následně asi tři a půl hodiny na plnění úkolů od vědátora. Každý úkol byl odměněn tím, že jsme mohli podminovat námi nalezeným dynamitem část podzemních chodeb a ve výsledku jsme pak vyhodili do povětří německou podzemní továrnu. Jo, málem bych zapomněla, mohli jsme si svítit jen svíčkama a ty nám mohli zákeřní Němci při mapování podzemí sfukovat. Úkolů bylo celkem devět, proto je pouze vyjmenuju: Kuchyně (nakrájet a sníst zeleninu a ovoce- ředkev, cibule, česnek, jablko, okurka, paprika, mrkev, kedluben), Mašinka (vláček nás po tmě odvedl někam pryč a my jsme se pak museli opět po tmě vrátit pro svíčky), Střílení (poslepu jsme měli sestřelit 3 PET láhve jeden "slepý" držel zbraň a druhý vidící mu říkal kam má mířit), Raketa (získat od velitele klíč a pak vhodit dynamit do rakety), Signalizace (část družinky byla na Můstku-to je bunkr a musela odsignalizovat druhé části družinky, která byla na Zeleném, kam má dát dynamit), Mříž (museli jsme projít kolem Němce aniž by nám sfoukl svíčku), Slaňování z Můstku, Chemik (museli jsme projít přes 2x 2 bazény, přičemž v jednom byl vždy louh a v druhém voda. Kdo to tipl správně, mohl tam nechat dynamit, ostatní (mrtví) museli dojít poslepu v doprovodu těch vidících až k vědátorovi) a Atom (v masce a obleku najít atomovou zbraň). V 11 hodin večerního času byly dynamity zapáleny celá základna vyletěla do povětří. Tím byla naše mise splněna. Následovalo vyhlášení výsledků před pevností a pak asi pětikilometrový pochod (jestli kecám, tak se omluvám) do Náchoda do klubovny. Tam jsme dorazili po půlnoci a asi v jednu (ano, správně, po 21,5 hodinách na nohou) jsme konečně ulehli a téměř ihned usnuli. Ráno nás už nikdo násilně nevzbudil a tak jsme toho využili a spinkali mnozí až do devíti. Pak jsme se sbalili, uklidili klubovnu, odmítli spousty "čerstvých" chlebů, které zbyly po sobotní obědovečeři a vydali se na vlak. Na nádraží jsme požili kafe, nepatrně jsme se vzpamatovali a zjistili zádrhel. Bylo nás jen 13! Takže jsme po dlouhém přemýšlení došli k závěru, že z Prahy nás muselo jet taky 13, zato za víc peněz. Vlakem jsme jeli asi hodinu a pak jsme přestoupili do kupéčkového vlaku, kde mnozí zvadli úplně a konečně a zbytek (6 akčních lidí) hrál opět Vénovu hru, tentokrát s písničkama. Na Hlavák jsme přijeli asi ve dvě, tak jsme se rozloučili a spěchali do svých domovů a následně určitě i postýlek.
