Tady to proběhloMoc jsme se nepředřeliJídla bylo opravdu dostHrálo se a zpívaloNo prostě idylka

Protože Iva, Pavel a Tomáš slavili letos na jaře významná životní jubilea (tzn. Pavel 15. a Iva s Tomášem 18. narozeniny), pozvala nás Iva k nim na chatu, abychom to oslavili.

 

Sraz jsme měli v sobotu, v deset hodin ráno na Hlavním nádraží u prvního homeless sloupu zleva. Ten výjimečně nebyl v obležení nevyspalých bezdomovců, loudících po kolemjdoucích peníze, takže jsme se všichni, to znamená Iva, Pavel, Tomáš, Irena, Neo, Arab a já (čili Anča) bez problémů setkali. Koupili jsme hromadnou jízdenku do Hvězdonic a vyrazili na sedmé nástupiště. Nechápu kdo nás prásknul, protože jsme potkali asi dvacet policajtů, nicméně naštěstí žádného z nich nenapadlo podívat se, co pašujeme. Jejich chyba, mohli získat medaili jako zasloužilí členové Pražské policejní jednotky, protože bych si dovolila říct, že široko daleko nikdo podezřelejší než my nebyl :-).

 

Vlak jsme našli, posadili se a s napětím půl hodiny čekali než se rozjede. Po asi hodině (tzn. po hodině jízdy, takže asi po hodině a půl sezení ve vlaku) jsme úspěšně přestoupili do neskutečně pomalého motoráčku, ujeli zbylé tři zastávky do naší cílové stanice a poté došli pěšky ten kousek k Dvořákovic chatě.

 

Protože měli všichni hlad, dali jsme si oběd, který Iva přivezla s sebou, takže byl hned, protože ho stačilo jen ohřát.

 

Po obědě jsme si posedali a polehali na deky a polední klid trávili v příjemném nicnedělání, které všem kromě Nea, kterej by nejradši pořád něco dělal, velmi vyhovovalo. Nicméně ani nicnedělání se nedá provozovat dlouho, takže jsme si dlouhé chvíle krátili rozvazováním Arabových tkaniček, což Araba moc nenadchlo, ale hlavně že my se bavili :-) Později ti hyperaktivní z nás začali hrát frisbee, já otevřela Dunu, kterou mám už asi půl roku půjčenou a Arab si zavazoval boty :-).

 

Po frisbee se Tomáš, Pavel a Arab vydali na fotografovací procházku po okolí a my jsme začali uklízet a připravovat (a ochutnávat :-) ) jednohubky k večeři. Kluci se vrátili takticky až ke stolu plnému jídla, a tak jsme předali dárky, ťukli si šampaňským a začali pomalu odjídat zásoby. (Všichni až na Nea s Irenou, který v tý hnusný tmě a zimě venku nejprve hledali a potom hráli frisbee. Teda údajně, ve skutečnosti nikdo kromě nich neví co tam vlastně dělali)

 

Do půlnoci jsme si povídali, zpívali a pili nápoj s námi nově vymyšleným jménem Neo (pozn. autora: jedná se o džin s tonikem) a o půlnoci se Neo (ten živej, ne to pití), Arab a Pavel vydali na půlnoční procházku, Irena napůl spala na pohovce a my jsme debatovali na existenciální témata. Když se kluci vrátili, povídali jsme dál asi do dvou. To se mi už ale chtělo hrozně spát takže jsme se s Irenou pomalu zvedly a obsadily nahoře jeden pokoj. To už to rozpustili i ostatní takže to vypadalo, že aspoň chvíli spát budem. Bohužel, v půl třetí začali Tomáš, Iva a Irena skládat puzzle, který měli asi dva tisíce malinkejch dílků, a hrozně nahlas se u toho dohadovali o modrejch kouscích. A mně se chtělo děsně spát, takže sem chvílema dumala nad tím jak je nejlíp zabít :-) Naštěstí sem nakonec usnula, takže všichni přežili.

 

Ráno, když jsme se všichni probudili, dali jsme si k snídani kakao a bábovku, k obědu špagety a po obědě začali mýt nádobí. ( Tedy, Iva myla nádobí, Tomáš s Irenou utírali a já dělala psychickou podporu, což v překladu znamená že sem jenom překážela :-) )

 

Pak jsme chatu přivedli do pokud možno stejného stavu jako byla před naším příjezdem a vyrazili na vlak ve čtvrt na tři (aspoň myslím). V Čerčanech jsme se stavili v cukrárně a jeli vlakem o hodinu později. Kolem pátý jsme vystoupili na Hlaváku a MHD snad nakonec všichni dorazili domů.