Bylo nebylo za devatero horami, sedmero moři a třemi patníky, v zemi Bohemií nazývanou sedm statečných, které na šest dní spojila stejná cesta. Jednoho rána si osedlali oře, jehož kroky vždy ubíhají po kolejích a nechali se s větrem v zádech unášet na jihovýchod země zaslíbené, medem a vínem oplývající. Mizela za nimi velká města proslulých jmen-Praha-Brno-Náměšť nad Oslavou. Cesta jejich bez překážek se však neobešla, neboť obelstěni informačním rozcestníkem byli, a tak se stalo, že oř jejich se vesele rozjel,zatímco oni na vedlejším perónu stáli. Nakonec přece jen opustili i to poslední město a provázeni dalšími osamělými poutníky, jedním člověkem a jednou němou tváří, vydali se na svou pouť. Postelí jim byla milosrdná matička země jehličím pokrytá a oni svobodu svou nenadálou zpěvem za zvuků dřeva zvučícího oslavili.

 

Dne následujícího kroky jejich vedeny byly údolím řeky Oslavy, kde jsou hluboko v zem vryty i stopy Kamelotů. Na našich sedm statečných byly nastraženy nejrůznější zákeřnosti v podobě řetězů na skalách vysokých a ostrých jak čepel nože, o něž se tříštily vlny zpěněné řeky. Ta jen čekala na sebemenší neopatrný krůček, aby pohltila nebohého nešťastníka. Tehdy sedm poutníku spalo v podhradí Kozího hrádku.

 

Během dalších dvou dnů jejich putování přivítáni slunečními paprsky a s úsměvem na tváři kopce slézali, kilometry nabírali a řeku brodili. Z města Oslavany namířili si to do Ivančic a Brna velkého a odtud do města, jemuž předchází pověst vinného ráje-do Mikulova. S náručí otevřenou přivítaly je mikulovské vinice, které je ke spánku ukolébaly.

 

Dalšího dne zdolali poutníci neúprosné pálavské vrcholy, stanuli na dvou hradech a obdivovali krásu tohoto koutu země. Avšak večer stihla je nemilá věc a oni neměli kam hlavu složit. Někteří se alespoň osvěžili v nádrži vodní, která ale kromě osvěžení nic jiného neskýtala, poněvadž čistota vody byla poněkud klamná. Museli vzít za vděk několik kilometrů vzdáleným lesem pochybné kvality asi tak jako voda v nádrži.

 

Posledního dne je zradila dokonce i zdejší dostavníková doprava, která se ani nesnažila dostavit se, a tak posíleni ve zdejším saloonu nezbylo jim než po vlastních došlapat nazpět do míst, odkud víno teče proudem do ostatních koutů země, tedy do Mikulova a nasednout na oře ocelového a do domovů svých odebrati se.

 

A tady milí zlatí končí i mé vyprávění o sedmi statečných, z kterých tentokrát všichni přežili a žijí šťastně až dodnes.

Neplánovaný odpočinek na Brněnském nádraží Náš nový kamarád Prodírali jsme se džunglí... ...a lezli po skalách Tábořiště v údolí Oslavy Pro změnu jsme brodili... ...a zase lezli po skalách Občerstvení v Oslavanech Mikulovské náměstí A ještě jednou Večer mezi vinicemi Tohle nás čekalo - Pálava Na vrcholu Stolové hory První z mnoha hradů Super rozhled Ještě jednou Pálava - naštěstí už za námi Neúspěšné čekání na autobus